Vánoce v Česku 1. - Přílet

Přiletěli jsme s předstihem. Kufry jsme dostali (taky výjimečně) mezi prvními a pak už se před námi otevřela příletová hala. Kde na nás měl čekat zástupce autopůjčovny, ale vzhledem k našemu náskoku ještě nečekal. Tak jsem si mezitím šla koupit časopis a omrknout letiště. Strašně mě mátlo, že lidi mluví česky a všude jsou české nápisy, reklamy a tolik tiskovin! Nezvyk.

Lvíček s bělovlasým půjčovníkem sepsali smlouvu a my otřískanou stříbrnou Fabií vyjeli odložit kufry k tchánovcům, sbalit se na přespání a vyrazit k bráchovi na večeři.

Byla výborná. Šneci, losos a tradičně neustále dolévané bílé víno, s kterým jsme se ale tentokrát zvládali trochu víc krotit. Šestnáctiletý synovec večeři „dospělých“ viditelně protrpěl, ale s neteří jsme si docela pěkně popovídaly o škole, divadle, Twilightu a přihláškách na vysokou. Do diskusí se samozřejmě mísil Havel a státní smutek, kterého byly plné už letištní trafiky. Z toho důvodu jsme taky na první noviny sebrali odvahu až v úterý – chtěla jsem si v pátek u pumpy koupit víkendovou MFD pro navození atmosféry, ale nejenže byl o pohřbu celý první sešit (to bych přežila), ale z přílohy Víkend se mimořádně stala příloha Václav Havel... a na to jsem fakt neměla nervy.

Když jsme měli jít spát, zjistili jsme, že brácha s naším dotazem na případný nocleh souhlasil trochu megalomansky („jasně, přijeďte, je tu spousta místa... nepotřebujete přespat i ze čtvrtka na pátek?“), což reálně znamenalo, že budem spát v pokoji neteře, která se na noc přesune do pokoje ke svému bratrovi. Bylo nám trochu hloupě, ale všichni jsme to nakonec nějak zvládli, i když náš budík na 6:10 se podobal spíš probouzení mrtvol.

Kdybych tušila, že bude mrznout, bývala bych ho dala ještě o těch deset minut dřív. Hodily by se nám na oškrábání auta, které sice díky celkem dobrému parkovacímu místu pod mostem nebylo omrzlé moc, ale čelní sklo a okýnka to potřebovaly stejně. Škrabku jsme v půjčeném autě nenašli, tak jsme oškrábali sklo vypáleným cédéčkem Kabátů – za prvé, žádná škoda, a za druhé, podle stavu jsme nebyli první, kdo ho k tomu účelu použil.