Belfast 1.: První dojmy

"Jedete na sever?" přátelsky zahalekal taxikář asijských rysů, když jsme ve čtvrt na osm požádali o odvoz na nádraží Connolly. "Ano, do Belfastu," opáčil Lvíček a taxikář skoro spadnul ze sedačky. Belfast má pořád špatnou pověst a my, když jsme vystoupili z vlaku a vyšli z nádraží, nedokázali pochopit proč. Město na nás působilo vyloženě příjemně. Nefoukalo tam, semafory fungovaly lidsky a po celém centru nejenže stály skoro na každém rohu rozcestníky k hlavním zajímavostem, ale před každou důležitou budovou (a na hlavních ulicích a náměstích) jste mohli najít informační panely s její historií a funkcí. Britská organizovanost byla znát na každém kroku a náš pocit se podobal tomu při překročení hranic s Německem: civilizovanější země.

George's Market byla první památka, na kterou jsme narazili úplně neplánovaně cestou do středu města. Kromě toho, že šlo o historické tržiště, to totiž bylo i tržiště aktuální - a asi nejhezčí, které jsem kdy viděla. V Dublinu jsem nic takového neviděla ani vzdáleně a z pražských farmářských trhů se mu blížily jen ty nejlepší stánky. Všude ohromně krásné a čerstvé maso, zelenina, vajíčka, sýry, ale i pečivo, dortíky, čokoláda, sypaný čaj nebo rukodělné výrobky (nejvíc se mi líbila skleněná podložka pod čajovou konvici s motivem čtyřlístků). Neměli jsme ale ani libru, takže jsme se jen pokochali a pokračovali do návštěvnického centra.

Návštěvnické centrum se v Belfastu jmenuje sympaticky "welcome centre" a nejde jenom o výdejnu letáčků - můžete se tu poradit stran belfastského turismu snad o všem, koupit lístky na bus nebo kulturní akce a kromě dalších služeb typu úschovny zavazadel centrum obsahuje i krámek se suvenýry, vtipnou změť těch irských s ovcemi, trojlístky a leprikóny, britských k 60. výročí vlády královny Alžběty a pár severoirských, které se soustředí na dvě hlavní témata - Titanic a Giant's Causeway. Natankovali jsme turistickou příručku a vyrazili projít centrum.

Centrum je maličké, prošli jsme ho asi třikrát křížem krážem tam a zpátky. V zásadě se od výstavné radnice rozbíhá několik ulic; ty hlavní jsou poměrně široké nákupní bulváry - strašně se mi třeba líbila ulice, která končila zastřešeným průchodem nákupním centrem.

Při průchodu centrem jsme narazili (dokonce několikrát) na obrovský průvod. Později jsme zjistili, že šlo o výroční pochod, memoriál UDR, ale o politice až později. V tu chvíli jsem se spokojila s pěkným videem do challenge.

Postupně jsme objevovali další zajímavá místa - městskou knihovnu z červeného pískovce, univerzitu, katedrálu sv. Anny s různě vzorovanými sloupy nebo přilehlé "náměstí" Writer's Square vzniklé z oblasti vybombardované za války. V dlažbě se tam objevují citáty irských spisovatelů, ale to není ten hlavní důvod, proč je zajímavé.

Na Writer's Square a v jeho okolí poprvé narazíte na připomínku toho, že Belfast není jen moderní, spořádané a klidné město, jak se zdá z centra. Writer's Square je místem protestů, to vidíte už z nálepky Gaeilge!, tedy Irština!, výhrůžně překrývající ceduli se zákazem pití alkoholu na veřejnosti. V době naší návštěvy tam kempovali účastníci hnutí Occupy Belfast. A když se zanoříte do vedlejších uliček, začnete mít trošičku strach: jsou temné, úzké, špinavé a křivolaké, v ničem nepřipomínající spořádané a vyfintěné centrum.

Po návštěvě těchhle míst se začne pečlivě budovaná image Belfastu, podporovaná bezpochyby štědrými dotacemi z britského fondu pro turistický ruch, pomalu rozpadat. Dojde vám, že tohle město má za sebou pěkně krvavou historii, a cílem návštěvy by neměla být prohlídka hradů, radnic nebo muzeí, ale atrakce, kterou nikdo (minimálně oficiální turistické stránky a centra) příliš nepropaguje a která je v průvodcích decentně skrytá v kategorii "City Tours": hodinu a půl trvající okruh speciálním taxíkem, jehož řidič, rodilý Belfasťan, vás proveze po všech relevantních místech belfastských nepokojů.

Pokračování příště