Tři čtvrtě roku po Irsku

Ve středu to bude devět měsíců, co jsme opustili Smaragdový ostrov a vydali se po čtrnácti měsících zpátky začlenit do naší středoevropské zemičky. Spolu s dnem v měsíci sedí i den v týdnu a navíc to bude 29 týdnů, tedy půl roku a tři týdny navrch, co je na světě jeden z důvodů našeho spakování - holčička Brigitka.

Stýská se nám? Ano a ne. Oproti pocitům, které jsme měli při odletu, skutečně přišla nostalgie. Nemine skoro den, aby se nám do vědomí nevloudila vzpomínka na některé z míst, kterými jsme se tak často procházeli (často hlavně proto, že jsme nechtěli válčit s nelogickou, nepřehlednou a nespolehlivou MHD), nebo na naše oblíbené výlety (Howth, Dún Laoghaire apod.). Chybí mi Insomnia a dobré irské maso, šunka a sýr; chybí mi muffiny k snídani a chybí mi Google jako zaměstnavatel. Ale pořád si uvědomujeme, že nevýhod a nedostatků tam bylo mnohem víc, takže bychom tam o moc déle určitě nezůstávali. (Kamarád už je tam asi tři roky a řekla bych, že ZNAČNĚ přesluhuje.)

Ale určitě nás to hodně změnilo a hodně nám to dalo. A pořád uvažujeme, jestli nezkusit ještě nějaké další dobrodružství, když mládě není už tak malinké, ale ještě dost malé na to, aby se při cestování nemusely řešit trable se školkou a podobnými záležitostmi. Nemusí to tak dopadnout, necháváme to, jako vždycky, na osudu. Nicméně shodli jsme se, že bychom se nejspíš úplně nebránili :)

Každopádně, ať už na to dojde, nebo ne, už se nechystám odcházet ze svého domovského blogu. Takže ať už jste to tady našli náhodou a zajímá vás, jak se teď máme, nebo to víte a jen si nemůžete vzpomenout na adresu, pro všechny časy příští čtení o mně a ode mě najdete na http://quanti.net/.

Byli jste skvělí čtenáři a moc vám všem děkuju :)