Irské stopy

Samozřejmě, že jsme na to s blížícím se časem odjezdu citlivější. Ale stejně je vtipné, že se teď vynořují specificky irské atributy – třeba pohledy, které nám oběma poslali z Irska kamarádi v době, kdy jsme spolu ještě nebyli (tedy přesněji řečeno, asi měsíc předtím, v rámci bouřlivého léta 2004 :)). Vždycky se ve mně něco zatřepetá, když vidím sedm let starý pohled z Dublinu (respektive Lvíčkův s koláží irských pubů). Nebo když vidím cokoli irského. A nejvíc, když mi Lvíček poslal fotky z loňského výletu svého někdejšího spolužáka.

Ty fotky jsou ukázkové, úplně propagační. Nikde žádný déšť, jen spousta nádherné přírody, zvířat, městské architektury a venkovských památek (především takové ty staré stavby evokující artušovské legendy, i když s nimi by mě Irové asi hnali). A ze všeho sálá taková hrozně útěšná, milá a zelená atmosféra zemí na severozápadě Evropy, které mě vždycky přitahovaly tajemnou historickou i přírodní zádumčivostí, vzbuzující dojem, že právě v jejich kulisách se odehrávaly zásadní události úsvitu novodobé evropské historie. Trochu podobný pocit, jako mívám v místech nejstaršího českého osídlení třeba na Litoměřicku, jen mnohem intenzivnější. Zatím tedy jenom z fotek, a jsem zvědavá, jestli to tak bude i v reálu. Ale věřím, že bude, a už teď mám na těch fotkách spoustu tipů na víkendové výlety.

Éire, těš se..!