Foodblogově

Včera jsme pokořili několik poprvé. Poprvé jsme se dokopali nasnídat se v italské pekárnocukrárnokavárně u Kanálu, která nás lákala, co jsme přijeli, ale vždycky jsme měli buď nakoupeno na snídani doma, nebo se nám nechtělo chodit tak daleko a skončili jsme u baráku v Insomnii. Takže premiéra:

Cappuccino bylo snad nejlepší, které jsem v téhle zemi pila, a to předesílám, že na tom není s kávovou kulturou vůbec špatně! Ale holt italská káva je italská káva… a tartaletky byly jednak krásné, jednak skvělé a dokonce i zasytily. I tak jsme dali za dva koláčky a dvě minicappuccina (“medium”, haha) třináct euro (a ani nám to nepřipadalo divné).

Pak jsme si chtěli poprvé nakoupit na rybím trhu, ale zrovna dneska bylo tam, kudy skoro každý víkend chodíme kolem stánků s nádhernými čerstvými rybami, pusto a prázdno. Náhradní plán byl sekaná s kaší, takže pokračování trendu “vzpomínkových jídel”, který jsme začali páteční večeří :)

Chlebíčky jsme ostatně dělali taky poprvé, aspoň co si vzpomínám – na Silvestra jsme si vystačili s jednohubkami z doma pečených rohlíků (těsto © pekárna), ale včera jsme objevili ve Sparu krásnou večku a napodobenina tak byla téměř dokonalá :)

Ilustrační sekaná (tu řepu jsem si k tomu nakonec nedala, i když tendence byla :D)

Dneska obžerství pokračovalo palačinkami k snídani; smažil Lvíček a povedly se krásně, stejně jako posledně – dřív jsem směsmi na palačinky a lívance pohrdala jako polívkou ze sekyrky (vlastně jen namíchaná mouka a kypřidlo), ale teď si je cením zlatem, protože místo mouky platím za blbuvzdorný návod s přesným a osvědčeným poměrem vajec a mléka, žádné “když to bude moc husté, nařeďte”, prostě tolik a tolik a vždycky se povedou.

(Prostírání je pořád stejné, jen mobil vyrábí barvy podle nálady :))

A abych to završila dnešním obědem, který chutnal mnohem líp, než se na první pohled zdá – zase návrat k Itálii a kuře zapečené se sušenými rajčaty a mozzarellou. Teď se nemůžu hnout :D