Podzim je tady

Mnohem víc prší, denně aspoň hodinu nebo dvě. Ochladilo se, ale to se dá zvládnout, horší je vítr, co vás má sílu málem sfouknout z chodníku. Stromy se barví, což je fajn, a dřív se stmívá, což mi zatím nevadí, protože čas na procházku po večeři se ještě najde (když zrovna neleje) a večery jsou tááák příjemmný pod peřinou s čajem a knížkou nebo Top Gearem :))

Spadlo letadlo s hokejistama. Mladý kluci s mrňavejma dětma. Neodvažuju se pomyslet na jejich ženy. O to víc mě zas děsí, že za měsíc poletíme s Lvíčkem každej zvlášť. I když z hlediska statistiky by mě to asi mělo utěšovat. Život je hromada paradoxů.

Nevím taky, jestli to souvisí s tou změnou počasí, ale špatně se mi večer usíná a o to hůř taky ráno vstává. Jen dneska to byla výjimka, otevřela jsem oči a dostala chuť klusnout ke stanici DARTu pro Metro. Co skončily prázdniny, už totiž vychází Lvíček při cestách do práce na devátou novinově naprázdno a mně to začalo chybět :). Beztak mi vydrží až do konce týdne, anglicky čtu smutně pomalu.

Dneska to není na fotku, tak vám pošlu aspoň ovocný úsměv: