Západní Irsko 2.

Vesnička Doolin, kde jsme měli rezervovaný pokoj v B&B, leží jen pár kilometrů od útesů a žije, nepřekvapivě, z turistického ruchu. Farmářská a rybářská osada přestavěla většinu domů na penziony a restaurace, ale mimo hlavní silnici pořád zbývá dost pozemků na pastvu krav, koní a ovcí.

Ubytovali jsme se a zašli na večeři do jedné z restaurací – zlákala mě položka “catch of the day” a čerstvá treska patřila mezi nejúžasnější ryby, které jsem kdy jedla. Po cestě jsme projeli vesnicí až do přístavu – podle počtu webových stránek, které nabízely okružní cesty kolem Cliffs of Moher a přívoz na Aranské ostrovy a zpět, jsem získala dojem velkého průmyslového přístavu – realita byly tři plechové boudy na kamenitém břehu.

Spalo se nám dobře, snídaně byla taky fajn a ráno jsme měli z okna takovýhle výhled. Jenom s placením kartou jsme způsobili mírný rozruch a zpoždění – penzion sice karty honosně inzeroval, ale v realitě bylo potřeba zapnout počítač a připojit se na jakousi platební bránu. Jenže v cashi jsme tolik neměli a nejbližší bankomat byl až na útesech.

Nakonec ale všechno prošlo a my se rozhodovali, co se zbytkem dne ohraničeným vrácením auta před šestou večer. Bezpečná možnost byla doolinská krápníková jeskyně (hodinová prohlídka od 10AM), dojet do Gallway na oběd a odtamtud piánko domů. Ale když už jsme byli na západě, chtěli jsme vidět Connemaru. Ostatně bylo teprve něco kolem půl desáté.

Rozhodli jsme se špatně.