Několik novinek

Rok (a dva dny) od našeho příjezdu je celkem symbolická doba podělit se na blogu o informaci, že… odjíždíme. Ne hned, zhruba za dva měsíce, ale už jsme rozhodnutí – koncem září nebo začátkem října budu na Irskou kávu psát naposledy. Potom se přesunu, už definitivně, nastálo a se všemi saky paky, na vlastní doménu: blog http://quanti.net/ už pár týdnů běží, zatím potichu a s minimem obsahu, ale plánuju tam mít už všechno; blog osobní, kulturní i cestovatelský roztříděný do rubrik. Jen posterous asi nechám žít dál, líp se na to odkazuje v CV, když člověk nechce zveřejňovat úplně soukromé zápisky.

Že tu nezůstanem nastálo, to nám bylo jasné v zásadě už v době, kdy jsme přijížděli. Tehdy jsme počítali s dobou rok až dva v Irsku a následným přesunem do Švýcarska, USA nebo třeba ještě někam jinam (teoretická možnost byla koneckonců třeba i Austrálie). Irsko nám toho strašně moc dalo. Poznali jsme, jaké to je žít v cizí zemi, být daleko od většiny přátel, spoléhat sami na sebe. Byla to strašně cenná životní zkušenost a jedno z jejích vyústění bylo, že chceme žít v Česku, i přes mizernou politickou kulturu, úroveň médií nebo fakt, že podstatná část prodavaček, číšníků, úředníků a zdravotnického personálu je ještě i po více než dvaceti letech zamrzlá v socialismu. Máme tam rodinu, přátele, oblíbená místa, přírodu, roční období, chleba šumavu, hořčici malvu a točenou kofolu. Máme tam fungující hromadnou dopravu a ne až tak strašnou silniční síť, kina i restaurace s bezplatnou rezervací přes internet a pořád ještě i příležitost dělat věci, které umíme a které nás baví. Lvíčkovi rok v Googlu pracovně hodně dal, ale kromě hromady zkušeností si uvědomil i spoustu věcí, které mu na jeho současné práci nevyhovují. Vracíme se po vzájemné dohodě, původní termín byl jaro příštího roku, ale při myšlence na ještě půlroční pobyt tady jsme byli oba celí schlíplí, zatímco s vyhlídkou na návrat na přelomu září a října jsme pookřáli – takže volba byla jasná.

Mně skončí kontrakt koncem srpna, tři týdny budem mít na balení, pak odevzdáme krabice slovenské přepravní službě a během následujících pár dní spakujem kufry a zvednem kotvy. Musí to být až po 25., aby Lvíček zakončil celý pracovní měsíc (25. nastupoval), ale zároveň ne moc dlouho potom, protože jednak máme nájemní periodu ke 4. každého měsíce, jednak mě musí aerolinky vůbec pustit do letadla, protože už budu cca v 29. týdnu.

V prosinci se nám narodí malé lvíčátko :) Měla jsem v plánu to napsat dřív, dokonce jsem měla připravený speciální kávový název kategorie… jenže jedna věc je něco dopředu naplánovat a druhá pak zjistit, že je to pro mě jednak natolik soukromá věc, že nemám moc chuť o ní psát, za druhé že vlastně není moc co, protože si připadám víceméně pořád stejně (břicho mi ještě moc neroste a pohyby jsou zatím takové nesmělé šťouchání), a za třetí, že mi kafe v zásadě přestalo chutnat, takže si ho buď nedám vůbec, nebo si dám normální (a vypiju ho třeba třetinu nebo polovinu). Bezkofeinovou směs do french pressu jsme si pořídili, ale spíš na popud Lvíčka a určitě se s tím neprolívám denně. Ale tenhle týden jsem v půlce a už mi začínalo být trapné se s věrnými čtenáři nepodělit :).

Těšíme se domů. Všichni tři.

Update: jeden profilový nosík z ultrazvuku ;)