Ženevské listy 3: Kolem jezera

Už je to týden, co jsme se vrátili ze Ženevy, a zbývá mi materiálu ještě nejmíň na dva díly. Ne, že bych neměla ani minutu volného času, ale nějak se nesešel s náladou na psaní a já nerada píšu z povinnosti. Navíc mě nemotivovalo pohnout se z místa, když se mi počitadlo na blogu zastavilo na krásném čísle 144 zápisků (omg, veletucet!). Ale zas bych nerada, aby mi ty vzpomínky vybledly.

Chtěla jsem dneska psát o památkách, ale víceméně mi z toho vykrystalizovalo jen okolí Ženevského jezera. Jezero je jedna z nejzásadnějších věci na Ženevě. Památky jsou celkem vedlejší, tam jde v zásadě jen o Staré město a sem tam nějakou sochu, ale kolem jezera jsou velké a drahé hotely, dvě "nejzásadnější" umělé turistické atrakce, parky, promenády... ale hlavně, jezero a hory vytvářejí ten nejkrásnější atribut Ženevy - panorama.

Když se podíváte na Ženevu z jižního břehu jezera, vidíte tohle - masu vody, linii města a majestátní střechu hor. Nemohli jsme se na to vynadívat. Hory, město, jezero. Jezero, město, hory. Nad tím vším zrovna v ten den úžasně modrá obloha, prostě neuvěřitelné.

Když se podíváte ze severního břehu jezera, uvidíte tohle:

"Hora z Toblerone!" vyhrkla jsem spontánně, když jsem zaostřila na opačný obzor. Ale nebyla to hora z Toblerone, tam je Matterhorn a tohle je Mont Blanc. Ale close enough, vzdušnou čarou jsou asi 50 kilometrů, výškou se taky tolik neliší a ten tvar tam byl :D

Do centra jsme přijeli v sobotu ráno a vzali to kolem návštěvnického centra. To na rozdíl od Belfastu slouží v podstatě jen k prodeji audioprůvodců, ani informační brožurku tam nemají, ukořistila jsem tam jen papírovou mapu jako přílohu k těm audioprůvodcům.

Jak už jsem psala, u jezera se vyskytují jediné dvě turistické atrakce Ženevy, a to Jet d'Eau a květinové hodiny.

Obě atrakce jsou totálně umělé a "na efekt"... ale jsou pěkné. U květinových hodin se fotí pořád někdo, gejzír funguje jen některé hodiny (nepřišli jsme na systém) a zrovna jsme ho stihli v době, kdy tryskal; navíc foukal vítr (i když k dublinským vichřicím to mělo dost daleko), takže se ve chvostu dopadávajících kapek lámala krásná duha. Nešlo ji samozřejmě moc nafotit, ale trochu je vidět na druhé fotce gejzíru.

Jezero jsme obešli na jih a prošli se zahradami, které by asi o dva měsíce později byly o dost hezčí... ale stejně byly hezké :D

V nejvýchodnějším místě pobřeží, kam ještě mělo smysl dojít, jsme nasedli na loďku a vrátili se zpátky na sever - na oběd, k soše Sissi, Brunswickovu monumentu, vybrat si hodinky v nesčetných výlohách a rozněžnit se nad plyšovými bernardýnky v turistickém stánku.

Kníže Karel II. z Brunswicku věnoval svůj majetek Ženevě pod podmínkou, že mu postaví památník. Soukromě jsme ho, samozřejmě, překřtili na Brunclíkův (o to víc, že ho hlídali kamenní lvi). Sissi, neboli princeznu Alžbětu Bavorskou, probodl v Ženevě italsky anarchista pilníkem. Tak jí tady Švýcaři aspoň postavili sochu, i když to vlastně vůbec nebyl jejich problém.

U jezera stojí za zmínku ještě památník sjednocení v parku u květinových hodin a most přes ústí Rhony do jezera, který lemují vlajky švýcarských kantonů.

Pokračování co nejdřív :)