Ráda bych to už nějak zkrátila, ale nemůžu! Vždyť po Buzzově střílečce jsme byli ještě na poetické lodní projížďce It’s a small world, na pravém kolotoči s koni jezdícími nahoru a dolů, v Růženčině zámku, Alladinově chodbě, Alenčině bludišti a dokonce i ve strašidelném zámku, který by mohl být etalonem všech strašidelných zámků a všech halloweenských reálií na světě. Ale popořádku.
Všechny “vytoužené” atrakce jsme už měli za sebou, tak jsme se vrátili do Fantasylandu a skočili na It’s a small world – hlavně proto, že tam nebyla fronta. Ani jsme nevěděli, co od toho čekat, ale byla to paráda! Desítky “typických výjevů” různých světových zemí, znázorněné tančícími panenkami. Tohle nemá smysl popisovat, jedno video je za tisíc slov (je to dlouhé, tak jestli chcete vidět Evropu, stačí první asi minuta a půl :D.)
“Brzy nashledanou!” – no, tak třeba někdy za dalších 15 let :)
Fantasyland je taková správná pohádková země. Dům prorostlý obří fazolí, všechno v pastelových barvách. A ten kolotoč… ani jeden jsme na takovém, kde jezdí koně na tyčích nahoru a dolů, nikdy nebyli, tak jsme tam prostě vlezli, i když to byla pitomina :)
Stánek na wafle ;)
Čas se krátil a my rekapitulovali, co by ještě stálo za vidění. Napadl nás Petr Pan, ale tam byla asi největší fronta a Fast Passy byly mimo provoz, takže jsme se na to vykašlali a vrátili se do Frontierlandu do strašidelného zámku Phantom Manor, který sliboval zajímavý a zas trochu odlišný zážitek. Při čekání jsme si mohli pořídit ještě pár fotek naší první atrakce – nevypadá už tak nevinně ;)
Majestátní strašidelné panství s neméně úctyhodnou hřbitovní zahradou:
Přiznám se k jedné věci: do strašidelného zámku jsem se trochu bála, protože obecně tyhle věci nesnáším moc dobře. Když jsem byla malá, byla jsem s babičkou na pouti, nasedla na vláček do “domu hrůzy” a vyjela jsem bez čepice. Muselo mi ji shodit některé ze strašidel, které se na českých atrakcích natahují do vozíků, ale já neměla ponětí které a kde, protože jsem hned po vjezdu do tunelu pevně zavřela oči a otevřela je až venku. Babička reklamovala ztracenou čepici u provozovatele, ten prošel “trať” a pokrývku hlavy mi vrátil, ale já už od té doby na žádnou podobnou jízdu nešla. Ostatně by to byly vyhozené peníze, není-liž pravda :).
V Disneylandu ale naštěstí nejezdí jednotlivé vozíčky, ale podobně jako na většině jiných “projížděných” atrakcí celá série, takže lekačky nepřicházely v úvahu a já se mohla kochat podobnou expozicí jako v Pirátech, jen s přiléhavější atmosférou. Pavučiny, kostlivé nevěsty, Poeův Havran, bledé příšeří, zkrátka nádhera. A to nemluvím o úvodní scéně, kdy se s vámi “propadne” přijímací pokoj do podzemí…
Žádné komentáře:
Okomentovat
Když budete komentovat bez přihlášení, vyplňte prosím aspoň jméno :)