Nad něčím magickým, co se mi přihodilo, jsem přemýšlela skoro celý večer a nenašla uspokojivou odpověď. Občas se dějou věci, které prostě cítíte, že jsou správně, a občas do sebe zapadnou věci, které jste ve své době považovali za průšvih (víc o tom píšu na samém začátku tohohle blogu). Zážitek typu “Alenka v říši divů” mě ale nenapadá. (Což neznamená, že existuje. Jsem dost velký sklerotik.)
Zato vím o místě, jehož genius loci ve mně zůstává dodnes. Nikdy mě “legendární místa" moc neovlivňovala – nelíbila se mi Paříž, nelíbil se mi Řím (kromě Palatina), žádnou zvláštní úzkost jsem necítila v Terezíně… ale proslavenou pozitivní zónu v nedostavěném chrámu v Panenském Týnci, tu jsem cítila – a Lvíček taky, i když je na takové věci ještě míň citlivý než já. Dokonce jsem tam uvažovala i o svatbě, ale pak převážila logi(sti)ka :).
Ten chrám musím zkusit... Do té doby budu žít v přesvědčení, že mě tyhle věci tak nějak míjí... O:)
OdpovědětVymazatjá zas nechci vzbuzovat přehnaná očekávání. Ale bylo tam děsně příjemně a pohodově. Asi taky záleží na počasí a roční době... :P
VymazatHolky je to tam moc krásný a kamarádka se tam vdávala a bylo to naprosto stylový a úžasný :-))) to místo má ducha
OdpovědětVymazat