Jameson byl Skot aneb česky o Irsku: Letní (žrací) neděle

V neděli jsme měli plán udělat bagety a vyrazit do města na piknik, ideálně do největšího dublinského Phoenix parku, sežrat je a strávit odpoledne v místní zoo. Jenže jsme se probudili trochu užehnutí (hlavně já), celé dopoledne se mnou nic nebylo (vstala jsem, nasnídala se, šla si zas lehnout, rudá jak Indiánka) a na zoo jsem se necítila, nehledě na to, že dneska tam určitě byla půlka Irska. Ale po tom zdřímnutí jsem se přece jenom dostala do trochu použitelné formy a doma jsem trčet nechtěla, tak Lvíček došel pro suroviny na bagety, já je uplácala a dohodli jsme se, že si vezmu rolák, klobouk, ještě se pořádně namažu a dojdem jen do asi deset minut vzdáleného parku na Merrion Square, kde si sednem někam na trávu do stínu.
Jenomže jsme tam došli a zjistili, že právě začíná nějaký festival (nebo jeho část) označená názvem “soul picnic”! Takže jsme se radostně připojili, zalezli na trávník o pár uliček dál a piknikovali při soulu.

Bagety jsem nestihla zachytit, měli jsme hroznej hlad. Ale byly dobrý. Dělám vždycky dobrý bagety :D

Vtipnej držáček na brejle :D

Lvíček si chvilku dáchnul, tak jsem ho přikryla svým kloboukem, aby na něj nesvítilo :D Pak jsme šli omrknout stage (jen jedna, zato z ní vedlo ozvučení po celém parku) a po jedenáctiletém saxofonistovi (šlo mu to!) začala hrát nějaká dost hlasitá kapela, tak jsme to otočili a šli zase domů. Stejně jsme ale “na pikniku” strávili pomalu dvě hodiny, tedy včetně cesty.

Lvíček si chtěl dát hotdoga (krásně voněly, skoro jako buřty v Česku na pouti), ale na odpoledne jsme byli pozvaní na grilovačku, tak odolal ;). Mě zas vábila zmrzka, ale jednak jsem byla plná, jednak jsme měli včera… akorát bez té čokotyčinky a já nevím, jak si o ni říct :D.

Cestou domů jsme potkali Brňáka :D

Původní plán byl vyložit doma bágl a jít na chvilku k Honzovi na grilovačku, která měla začínat někdy po druhé. Jenže zase co tam dělat tak brzo… a doma jsme si chtěli trochu odpočinout… a zalezli jsme do postele… a blaženě usnuli :D. Dlužno říct, že spánek zase hodně pomohl v naší úžehové terapii, spolu s pitím spousty vody, takže jsme dorazili ve čtyři (pár minut po prvním hostovi, takže jsme o nic nepřišli) v poměrně provozuschopném stavu.

Štěpán alias původce všeho zla v houpací síti.

Grilovací uhlí v praktickém balení – jen zapálíte zaizolepovaný balík a on se sám rozpadne na uhlíky. Pohodlné. Akorát vydržel jen první dva chody :D

Hamburgerová blaženost:

Druhý chod: kuřecí špízy s cibulí, paprikou, cuketou a žampiony v indické marinádě.

Vzápětí, co se dal na gril třetí chod (tj. steak), vyhaslo uhlí, takže se megasteak jen lehce osmahlý na jedné straně dal vedle mě na gauč (proč, to nevím, asi aby byl v závětří :D). Za chvíli jsem ho tam opustila a šla zas na terasu (pendlovala jsem mezi bytem a terasou, protože na slunečné části terasy jsem být nemohla, abych se ještě víc nespálila, v její stinné části mi byla zima i ve svetru a v bytě bylo příjemně, ale zas tam nebyli lidi). Štěpán se na mě pohrdavě podíval a poznamenal, že jsem ho tam nechala jako Kosmasa. “Cože?” “No jako Kosmasa!” zopakoval a zatímco já rozpačitě z hloubi mysli tahala všechny možné česko-latinsko-kronikářské narážky, vyšlo najevo, že ve skutečnosti říkal “jako kus masa”. Dlužno říct, že jsem nebyla sama, kdo to tak slyšel, Lvíček to taky považoval za nějaký interní humanitně-bohemistický vtip. Pak gril znova chytnul a my vrátili Kosmasa na mřížku, propásli jsme sice chvíli, kdy by byl medium, ale byla z něj spousta vynikající šťávy a byl výborný.