Paříž 2.

Jakmile se zaleze do uliček mimo hlavní turistické tahy, ceny začnou být přiznivější (bagety za tři eura místo šesti, které jsme dali u katedrály – ale už jsme měli fakt hlad) a když máte štěstí jako my, narazíte na opravdový trh. To, co s velkou slávou posledních pár let zavádíme, je pro Francouze naprosto přirozené – na plácku před kamenným řeznictvím, pekařstvím a rybárnou stojí stánky s čerstvou zeleninou, mléčnými výrobky, čerstvě zabitou drůbeží a dalšími úžasnými věcmi. A ta pekárna… ve Francii by člověk TAK STRAŠNĚ ZTLOUSTNUL! Lvíček se dorazil ještě zapékanou bruschettou, já si dala kávovou eclairku a jedla jsem ji ještě dvě hodiny, protože byla obrovská a plná sladkého kávového krému.

(Poslední fotka je z nějakého podivného krámku s vybavením do koupelen – já bych si tam teda takovouhle strašidelnou sochu se scvrklou hlavou nedala, ale třeba tomu nerozumím :D.)

Takže jdeme, a jelikož jsme to s mapou nějak extra nehrotili, vylezeme u takové obří kupole a nebyla to Sorbonna, nýbrž Pantheon, hrob Victora Huga a dalších francouzských celebrit. Okolo sedělo a svačilo spoustu mladých lidí, většinou home-made bagety nebo saláty, a nebýt sobota, řekla bych, že si sem přišli odskočit univerzitní studenti. Bylo krásně a na venkovní oběd úplně ideální doba i počasí.

Když už jsem u odskakování: do Paříže jsme neskutečně zapadli. Orientace ve městě i v hromadné dopravě byla až na pár detailů dobrá a většinou jsme ani nedovedli pochopit, že jsme v jiném městě a v jiné zemi, než jsme se ještě ráno probouzeli. Nicméně jak v Paříži, tak druhý den v Disneylandu jsme naráželi na STRAŠNOU SPOUSTU Čechů, Slováků a Irů. Každou chvíli byla slyšet čeština nebo slovenština, právě u Pantheonu a pak ještě jednou u Invalidovny jsme skoro vrazili do autobusu plného českých turistů.

Ostravská značka jako důkaz! Irská angličtina byla slyšet a zrzavé hlavy vidět taky často, ale hlavně nás na každém druhém kroku přepadávala frankoirská kulturní sounáležitost. Irské pivo, irské hospody, den irsko-francouzského přátelství… skoro. V knížce o historii Irska jsem se právě dočetla ke kapitole, kde katolický následník britského trůnu táhnul s francouzskou (přes příbuzného Ludvíka XIV.) a irskou (toužící zbavit se protestantského panovníka) armádou proti Vilému Oranžskému. Dokonce ve vojenském muzeu v Invalidovně asi před týdnem skončila výstava věnovaná irským vojskům :)

(U Pantheonu dožíráme eclairku – byla zhruba velikosti odpalovaného banánku, celej tenhle pytlík; sníst ji najednou, upadnu do cukrového kómatu :D)