Paříž 3.

Znám boulevard Saint-Michel, pobrukovala jsem si tuhle profláklinu, když jsme ho v sobotu přecházeli kousek od Lucemburských zahrad:

To je on, i když jsem tam nešla s Marie-Claire, ale se Lvíčkem, a směřovali jsme od Sorbonny, která byla ovšem zavřená. Ale pěkná.


Do zahrad jsme se šli jen tak vyzevlit, a taky jsme se vyzevlili – koupili jsme si ve stánku plechovkové džusy a vypili si je na lavičce v parku, který trochu připomínal Riegráče. Pohodička ve stínu vzrostlých stromů, mezi lavičkami byly rozeseté i kovové židle, volně k použití pro návštěvníky zahrad (super nápad). U velké kašny před Lucemburským palácem se půjčovaly lodičky, které si po ní děti pouštěly mezi kachnama :)





Oranžerie byla taky moc pěkná. I když je prázdná, rostou pomeranče aspoň před ní.




Když nás park přestal bavit, vydali jsme se k Invalidovně. Za svojí první návštěvy Paříže jsem ji viděla jen zvenku a nijak zvlášť mě ta zlatá báň nezaujala, ale před víkendem jsem pročítala inspirativní blogy Puffin a cassidy a u druhé jmenované mě zaujaly zápisky a fotky z vojenského muzea a hlavně Napoleonova hrobu, který se v tomhle objektu nachází. Nejsem sice žádný Arnold Rimmer aka vojenský a zvláště napoleonský fanda (a Lvíček taky ne), ale tohle vypadalo zkrátka zajímavě a tak akorát, aby tam člověk na rozdíl třeba od Louvru nestrávil celý den. (Primární idea byla Musée d’Orsay, ale zrovna tam nebyla žádná zajímavá výstava a zas až takový nadšenec do impresionistů, abych tam Lvíčka tahala, taky nejsem.)
Zklamaní jsme nebyli. Jednak zrovna začínalo pršet a indoorová aktivita přišla vyloženě vhod, jednak zvlášť Napoleonův hrob byl vážně impozantní (asi ještě aby nebyl). Spousta mramoru viditelná ze všech stran ze dvou kulatých ochozů, horního v kostele a spodního v kryptě, obklopená květinovými věnci. (Když jste přišli blíž, velmi sugestivně to vonělo růžemi.)

Další český autobus, tentokrát Brňácí!

 Napoleonské suvenýry – podtácky a vyšívané polštářky :)

 Absurdně dlouhé pušky v expozici muzea vojenství.

Druhá světová válka, jediné, co mě z válečné historie zajímá (na druhé fotce Lvíček s replikou atomovky). Zajímavé je, že pro Frantíky je ohraničená léty 1942 a 1944 – nejsem si jistá, proč to první datum, jestli popření platnosti Mnichovské dohody (Německo přitom obsadilo Francii už 1940), 1944 je pak osvobození Francie, předtím a potom nezájem :D

Po prohlídce (většinu jsme brali letem světem) jsme si plánovali sednout na kafe nebo na zmrzlinu, ale z obojího sešlo, protože v muzejní cafeterii si L. dávat kafe nechtěl, chtěl do kavárny, případně zmrzlinu točenou nebo kopečkovou, ne balenou – a nic takového jako z udělání po cestě nebylo. Tak jsme aspoň došli pod Eiffelovku.