Korkový výlet 1.

Víkend v Corku jsme si dlouho rozmýšleli. Ve hře bylo několik faktorů, a ten nejzásadnější zněl “jak se tam dostat?” Autobus jsme zavrhli rovnou – říkejte mi fifinko, ale těhotná ženská se objektivně potřebuje aspoň jednou za hodinu protáhnout a vyčurat. Zbýval vlak a auto, jenže po zkušenostech s četností a kvalitou odpočívadel na irských “dálnicích” a mizernou dostupností půjčoven mě posledně jmenovaná možnost nadšením nenaplňovala. Takže vlak; jenže abychom se dostali na nějaké aspoň trochu rozumné jízdné, museli jsme koupit lístky aspoň tři dny dopředu.

Nerada to dělám. Chci mít možnost rozhodnout se na poslední chvíli, protože se může dost snadno stát, že někdo z nás onemocní nebo z nějakého jiného důvodu nebude ve stavu způsobilém pro cestování, a co pak? Ale nedalo se nic dělat, ber nebo neber, a nakonec jsme se rozhodli to risknout a zaplatit. (Málem se nám to nevyplatilo, protože Lvíčkovi nebylo v pátek moc dobře a musel zůstat doma v posteli, aby byl fit – ale nakonec všechno klaplo a v sobotu jsme ve tři čtvrtě na osm nastupovali do Intercity na šestém nástupišti Dublin Heuston. V 7:58 se ozvalo upozornění, že vlak zanedlouho odjíždí a všechny osoby, které neplánují cestovat, mají vystoupit.

V 8:10 strojvedoucí oznámil “train has failed” a že si máme přesednout do vlaku na vedlejší koleji :D. Cesta začala originálně – nemůžu říct, že bychom zpoždění nakonec dohnali, ale aspoň jsme přesedli do novějšího a hezčího Intercity, přeložení trvalo jen asi 10 minut a nerozsypali jsme se někde cestou, což se taky počítá. V novém vlaku jsme si dali snídani, koukali se na vlakové wifi na Autosalon, četli, plánovali a docela nám to uteklo. Nádraží v Corku je miniaturní a je tam jediné, přesto má svůj název (Kent station), asi aby se druhé největší irské město necítilo diskriminované, že Dublin má celá dvě názvy rozlišená nádraží.

Do centra jsme došli pěšky, což netrvalo ani čtvrt hodiny, a po kratším bloudění orientaci podpořené mapami v telefonu jsme našli i turistické centrum, kam jsem chtěla zajít nejdřív. Při plánování výletu to totiž vypadalo, že tu nejsou prakticky žádné turistické atrakce, a já si říkala, že místní turistické centrum bude mít aktuálnější, adekvátnější a lokálnější informace.

Nicméně, milí čtenáři, musím vám oznámit, že v Corku skutečně nejsou prakticky žádné turistické atrakce. Je tu pár katedrál, věznice (kam se nám ale pár týdnů po návštěvě Kilmainhamu už nechtělo), pár historických budov a mostů a několik muzeí a galerií, kde se nám ale trávit na irské poměry krásné slunné odpoledne nijak zvlášť nechtělo.

Jako druhé největší irské město má i Cork svoje vlastní turistické autobusy, stejně jako v Dublinu dvoupatrové s otevřenou střechou. Viděli jsme v nich vždycky maximálně jednoho dva pasažéry… o letním víkendovém dni. Ponechám asi bez komentáře.

Centrum, nebo spíš bych asi použila označení downtown, protože se skládá v zásadě ze dvou nákupních bulvárů, je ale pěkné, příjemně uspořádané a dobře se tam prochází, nakupuje a nejspíš i kavárnuje. My se šli podívat na Old English Market a nejenže jsme si prošli hezkou budovu tradiční tržnice (ověšené všude plakáty z nedávné návštěvy britské královny), ale taky jsme si vydatně zaslintali nad masem a rybami a Lvíček vyhlásil, že na oběd chce čerstvou rybu. A dočkal se.

Dali jsme si oba z obědového menu hejka na řeckém salátu; maličko mě zklamalo, že kromě zeleniny neměl žádnou přílohu, ani pečivo, a mně se maso se zeleninou bez aspoň malého kousku brambory, rýže, těstovin nebo pečiva k zakousnutí jí prostě špatně; ale jinak to bylo naprosto výborné a spucovala jsem i všechny zelené fazolky, které normálně nesnáším. (Lvíček zase zlikvidoval olivy a prohlásil, že jak byly orestované, byly to první olivy, které mu opravdu chutnaly.) V restauraci měli mimochodem Staropramen i Budvar, ale jen lahvové; to už si radši počkáme těch pár týdnů domů (taky za ty peníze…). Popisek u Budvaru ovšem vyloženě dojal (a “riz” u Staráče taky).

A po obědě byl tak akorát čas najít naše B&B, ubytovat se a na zbytek odpoledne ulehčit zádům odložením přebytečné bagáže.