neděle 9. září 2012

Korkový výlet 4.

Tomu sobotnímu vytuhnutí ale předcházela ještě jedna epizodka. Disciplinovaně jsme si vyčistili mezizubní prostory nití – mezizubní kartáček se Lvíčkovi hned na začátku zlomil, což by samo o sobě stačilo na mrzutost, ale potom… “Tys nevzala pastu?” zazněl dotaz a já si vybavila ranní balení, kdy jsem si sbalila svůj kartáček a mezizubní kartáček a nechala po krátkém rozmýšlení pastu na umyvadle – že ji k sobě vezme Lvíček, vždycky tak zodpovědný. Nojo, ale ten zrovna pár dní zpátky vypotřeboval svoji pastu a nestačil si ještě zvyknout na to, že ta moje je společná, takže bral jako dané, že když on nemá vlastní, vzala jsem ji já. Bohužel jsme na to oba spoléhali natolik, že jsme se ani navzájem nezeptali… no zkrátka selhaly všechny kontrolní mechanismy a my byli v devět večer bez pasty, osprchovaní, čtvrt hodiny od nejbližšího obchodu, který byl beztak už nejspíš zavřený… tak jsme si vyčistili zuby jen kartáčkem, vodou a zaschlou pěnou na štětinách (popravdě řečeno jí tam bylo docela dost). Jako dá se to, ale popravdě – nevěřte všem těm článkům, že pasta je v podstatě zbytečnost a důležité je mechanické odstraňování plaku kartáčkem. Když jsme si vyčistili zuby v neděli pořádnou dávkou pasty, to byla slast! :)

V B&B jsme si zaplatili snídani a při ubytování se dozvěděli, že jsou od půl osmé do půl jedenácté. No… dávali jsme si budíka na devátou, ale samozřejmě jsme nevydrželi tak dlouho spát, takže jsme tam stepovali jako první asi deset minut po půl osmé. Naše chyba, že jsme ještě pár minut nevydrželi, protože takhle se nás ujala paní domácí a předestřela nám asi tři možnosti teplých snídaní per huba, z kterých jsme si vybrali, nevědouce, že tu – kupodivu – vedou i jídelní lístek, který snídačům po nás podala servírka s východním přízvukem. Bývala bych si ráda vybrala sama – zdejší minimalismus ohledně lístků (nápojový není prakticky nikde) mě vždycky přivádí k šílenství… ale nakonec si Lvíček dal z tří ústních možností míchaná vajíčka a mě přesvědčil k lívancům se sirupem. Původně jsem plánovala něco “bílkovinnějšího”, ale zase – toust se šunkou/sýrem snídám skoro denně, zatímco lívance mi jen tak někdo neudělá :) a byly dobré.

IMG_4118

IMG_4119

K tomu čaj pro dva a stydlivě přiznávám, že jsem si do něj nalila mlíko. Jednak klasický irsko-anglický přelouhovaný dryák zjemnilo, jednak ochladilo, takže byl hned k pití… zopakovala jsem to pak ještě ve vlaku cestou domů a dokonce i druhý den (doma) ke snídani. Ale od té doby jsem se to už zas odnaučila ;)

Zabalit se nám netrvalo dlouho a tuším kolem půl deváté jsme vrátili klíče a vyrazili do ÚPLNĚ PUSTÉHO MĚSTA. Před desátou v neděli zkrátka v Irsku nežije nic. Občas jsme potkali osamocené auto, dokonce jeden autobus, ale jinak jsem si připadala jak v postapokalyptickém filmu.

IMG_4121

IMG_4126

Jediný človíček, kterého jsme potkali, byl kovový kolportér Cork Examineru.

IMG_4127

Zbyl tam chudák sám z celé Examiner Office, kterou po nějakých stech letech provozu vytlačil Tommy Hilfiger a další hadrárny. Holt zákony trhu.

IMG_4129

IMG_4130

Ty zlikvidovaly i polsko-ruský koprodukční obchod, kolem kterého jsme šli na nádraží a který někdy před časem prodával “vkusnaja jeda & vina iz vostočnoj Evropy”. Krucipísek, mám čím dál větší chuť se do té ruštiny pustit.

IMG_4137

Na nádraží(čku) jsme si dali nečekaně dobrou kávu a počkali na vlak do Fota Wildlife Parku. Chtěli jsme si ukrátit čas psaním pohledů, jenže místní trafika měla sice stojan plný pohledů, ale “sorry, no stamps”, odtušil mimózní Ind za pokladnou. Tak jsme to nějak přenudili a po cca hodině (taky logika – Fota park otevírá v neděli v 10:30, takže commuter do Cobhu, který tam staví, jezdí v devět, pak v jedenáct a pak každou hodinu…) nasedli do lokálního vláčku. Pořád jsem měla strach, že to přejedeme, ale zastávka Fota se skutečně jmenuje Fota a je dost nezaměnitelná ;)

IMG_4140

IMG_4139

IMG_4143

IMG_4146

IMG_4147

Zooparku ve Fotě samozřejmě věnuju speciální post (nebo dva) plné fotek a možná se dokopu i k nahrání videí. Mrzí mě sice, že jsme tam nebyli autem a nemohli navštívit Blarney Castle nebo impozantní Cashel, ale… upřímně řečeno, ne až tak strašně :D Jako poslední výlet to rozhodně nezklamalo…

Žádné komentáře:

Okomentovat

Když budete komentovat bez přihlášení, vyplňte prosím aspoň jméno :)