Korkový výlet 2.

Náš Bed&Breakfast byl na opačné straně centra, takže jsme cestou minuli spoustu zajímavých věcí – třeba obchůdek se školními potřebami (vzhledem k roční době zrovna v obložení), který jako by vypadl z Harryho Pottera.

Takhle nějak si představuju Flourish & Botts! Nebo stylová hospoda a dům, který jako by z oka vypadl Žehličce v New Yorku…

Skoro u cíle – “kávová stanice” vypadala krásně, škoda, že na kafe tam nakonec nedošlo.

Makropokus, imho celkem úspěšný :) a takhle už vypadal náš pokojíček (vilku, v které ubytování bylo, jsem si nějak ani nezvládla vyfotit, ale můžu dát link).

Pokoj byl naprosto miniaturní, koupelnička ještě víc a podlaha stoupala do kopce, ale popravdě… teplá voda ve sprše, wc a postel, to bylo jediné, co nás zajímalo. A i navzdory papírovým příčkám, přes které jsme slyšeli z okolních pokojů prakticky všecko, jsme utahaní v deset odpadli a až v sedm se probrali. Ani ten čaj, na který vidíte konvici, jsme si neměli kdy udělat :)

Takže jsme se ubytovali a odlehčeni vydali do města. Nejdřív do zahrady univerzitního kampusu, a tam se mi tedy líbilo strašně moc. Krásná, starobylá univerzita s úžasnou aulou (studenti a absolventi VŠE, ani nezkoušejte srovnávat :D), infocentrem a výstavkou historických irských runových kamenů v centrální chodbě. Nádhera.

Růže na dveřích mi připomněla Rožmberky, akorát má o jeden plátek navíc ;) Přes silnici – pořád na té ulici, kde jsme měli ubytování – byl moc příjemný park. Asi nejzajímavější tam byl kovový strom. Nešel nijak zvlášť dobře vyfotit, ale vyjímal se tam fakt pěkně. Jezírko s kvetoucími lekníny zaujalo, stejně jako schůdková skulptura, s kterou si bravurně poradily děti, ale když jsme tam chtěli vylézt my, zjistili jsme, že schůdky velikosti jedné cihly fakt nezvládnem :)

Další památka (jedna z mála) na naší straně centra byla St. Finbarre’s Cathedral. Svatý Finbar je patronem Corku a byl jeho prvním biskupem, ale to je vedlejší. Dovnitř jsme nešli, protože popravdě řečeno, když vstup do Notre Dame je zadarmo a tady chtěli pět euro… ne, že bych chtěla odpírat církvi příspěvky na údržbu, ale nějak mám lepší pocit, když nejsou povinné. Stylová podobnost tu ovšem určitá byla :)

A o malém máslovickém corkském muzeu másla zase příště; musíme si ty památky šetřit, ne!