úterý 11. září 2012

Sobotní Strakovka a rybí ožíračka

Ten titulek je možná až moc expresivní a zavádějící, nicméně… vydržte ;)

Poslední víkend byl asi jeden z nejpříjemnějších, a to navzdory tomu, že nebyl nijak akční. Velkou část soboty i neděle jsme vlastně prováleli a tuhle sobotu plánujem proválet ÚPLNĚ CELOU, objednat si pizzu a zkrátka nevystrčit nos.

V sobotu se na Merrion Street, což je irská obdoba Strakovky, pořádají prohlídky sídla vlády. Říkali jsme si, že by nebylo špatné to vidět, navíc jsou zadarmo, takže jsme vyrazili na prohlídku v 11:30 – jenže nám, teda spíš mně nějak nedošlo, že Národní galerie, kde se vydávaly lístky (za rohem od “Strakovky”), je od nás víc než dvacet minut chůze. Nějak jsem měla pocit, že je to kousek a budem tam akorát zbytečně tvrdnout. (Takovéhle záseky mám čím dál častěji, třeba dneska jsem šla hledat spodní prádlo do Lvíčkova nočního stolku. Pregnancy brain jak noha od kulečníku.) Takže to chvíli vypadalo, že to nestihnem, zvlášť když s břichem nemůžu nasadit moc ostré tempo, ale odmítla jsem se tím stresovat – kdyžtak si vyzvednem lístky na poslední turnus a vrátíme se po obědě – a nakonec to dopadlo tak, že nám u malého stolečku v galerii drobnější ošuntělý pán ve zmačkaném saku, velmi pravděpodobně vládní zaměstnanec, vydal dva lístky a asi za půl minuty se s námi a s asi pěti dalšími čekajícími vypravil k sídlu vlády, kde čekalo dalších cca deset lidí s lístky vystavenými dřív. Win.

IMG_5551

(Mi tam vlezli.)

IMG_5558

IMG_5559

IMG_5553

Museli jsme projít rámem, prošacovali nám tašky a byli jsme poučeni, že fotit můžem jenom exteriéry. Předcházející fotky jsou tedy moje, ale veškeré následující interiéry jsem postahovala z netu – ne, že bych si až tolik moc dělala ze zákazů, ale jednak vládní věci nejsou žádná sranda a jednak nás kromě průvodce do každé místnosti stopoval i sekuriťák. Budova vlády byla původně kolej vědců, pak část zabral úřad vlády a v současnosti tam kromě premiéra sídlí i ministr financí a nejvyšší státní zástupce.

Jedna z nejimpozantnějších věcí je vitráž nad hlavním schodištěm, kterou nějaký irský umělec vytvořil už na Světovou výstavu 1939 v New Yorku (a pak Irové asi 30 let nevěděli, kam s ní). Symbolizuje čtyři irské provincie a hodně nápadná je hlavně červená ruka Ulsteru.

Budget-government-buildings-evie-hone-window-dec062010

taoiseach_square4

Po schodišti nás bohužel nepustili, asi abychom neošlapali parádní, nahoru světlající koberec, ale zato jsme došli přes chodbu s výstavkou několika státních darů (bohužel žádný z ČR) do kanceláře Taoiseach, což je irský výraz pro premiéra (čte se to “tíša” – ano, taky mi to ohledně plýtvání písmenky ve vztahu k hláskám připomíná Nietzscheho). V žádných irských médiích nenarazíte na pojem Prime Minister, zkrátka předseda vlády je Taoiseach. Tím aktuálním je Enda Kenny, kterému občas žertem říkáme Edna. Pracovnu má, klobouk dolů, moc pěknou – jako většina zařízení sídla vlády je z irského dubu a vloni v ní dokonce přijal britskou královnu (nezdá se to, ale vzhledem k problémům v Severním Irsku je to HODNĚ významný diplomatický krok). Ale dost žvatlání o politice – vtipná věc jsou třeba hurlingové hole na zdi. Docela překvapivý počet irských premiérů měl něco do činění s gaelskými sporty.

ENDA KENNY ARRIVES AT GOV BUILDINGS MX7

4694_43

queen2

Hodně se mi líbila zasedací místnost vlády, která je (evidentně už pár pátků) vybavená tablety od Fujitsu-Siemens (a taky modrými skleněnými lahvemi na vodu, které bohužel nikde vyfocené nejsou). Když zasedá celá vláda, křeslo pro Taoiseach se mezi ostatními vždycky pozná podle toho, že má na opěradle lyru :)

Layout 1

V tomhle případě vlevo uprostřed. Irský dub na stole je vykládaný irským ořechem (a po chodbách visí díla moderních irských umělců). Náš průvodce byl celkem sympatický a kompetentní, ale popravdě řečeno nám různé historky o všemožných premiérech dost splývaly a nějaké dvě místnosti před koncem se mi ze stání a popocházení začalo dělat blbě. Sednout si nebylo kam, tak jsem aspoň vždycky oscilovala po místnosti jako neklidná částice. Nakonec jsem to přežila :)

Zpátky jsme šli přes nádherně rozkvetlé Merrion Square (fotky už zase moje).

IMG_5560

IMG_5562

Po pozdním obědě jsme se vydali do centra znovu, tentokrát jsme si popojeli autobusem a došli kousek na Stephen’s Green – využít Lvíčkův narozeninový voucher na rybí pedikúru. Cestou mě přemluvil, ať do toho jdu taky, takže nakonec jsme spustili nohy do akvárií s lidožravými rybičkami zároveň. To byl zvláštní pocit! Prvních pár minut jsem se hystericky smála a trochu (ve společensky přijatelné míře) ječela. Nevěděla jsem, jak těch 15 minut vydržím, ale postupně jsem si zvykala a když to začínalo být příjemné, zazvonila kuchyňská minutka a přišli nás vyhnat. Ideální by byla bývala půlhodinová kúra, ale i tak jsme měli nožky jako z alabastru. Mě tedy při okusování bolelo jedno místo na chodidle a druhý den jsem ho pak měla citlivé, ale nepřišla jsem na způsob, jak setřást jen jednu rybičku ze spodku nohy – asi by k tomu měli půjčovat nějaké hůlky :). (Tchyně, když to slyšela na Skypu, udělala FŮŮŮJ, já bych do toho nohy nikdy nestrčila – klasika. Zajímalo by mě, jestli se ze mě časem stane taky taková negativistická konzerva :D)

IMG_5579

IMG_5581

IMG_5588

IMG_5589

IMG_5592

“Za odměnu” jsme si chtěli dát nějakou ledovou kávu v Butler’s Chocolate, ale došel jim led (nepřekvapivě – byl extrémně hezký a pravděpodobně poslední letní víkend). Po chvíli rozpaků nám prodavač nabídnul milkshake a byla to dobrá volba.

IMG_5595

IMG_5596

Chtěli jsme si s nimi sednout do parku jako gazilion dalších lidí, takže jsme ani nepočítali s úspěchem, ale nakonec jsme dvě volná místečka našli.

IMG_5599

IMG_5602

IMG_5603

Ono stačí k pohodě kolikrát děsně málo :) A i cesta domů byla fajn.

IMG_5614

IMG_5621

IMG_5622

V Kanálu se dalo evidentně i cachtat…

IMG_5623

…anebo plašit holuby (quantule, nebuď jak malá!)

IMG_5626

IMG_5627

Zkrátka geniální (poslední letní) sobota…

2 komentáře:

  1. Ty fotky z parku jsou skvělý, to musela být opravdu skvělá sobota... ;)
    A dobře že ses rozepsala, jen houšť, už toho moc nebude... :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. mě ty resty tak pruděj, vždycky, když se mi toho nahromadí víc, se mi přestane chtít psát... :D ale máš pravdu, dopíšu zoo a pak už v zásadě nebude co :)

      Smazat

Když budete komentovat bez přihlášení, vyplňte prosím aspoň jméno :)