Mlýny ve Skerries

Otrávená z toho, že cesta normálním vlakem je předražená a dlouhá, a zároveň z toho, že na DARTu už máme všechno projeté – odtud byl jenom kousek k převratnému nápadu, že naše předplacená MHD kartička Leap Card platí nejenom na DART, ale v okolí Dublinu i na Commutery, což je něco jako příměstské vlaky u nás. Dali jsme se do zkoumání těch nejodlehlejších stanic a Lvíček našel Skerries jakožto turisticky oblíbenou lokalitu s pláží a větrnými mlýny.

Rovnou můžu říct, že výlet překonal naše očekávání (kupodivu v tom pozitivním smyslu). Větrné mlýny jsou nádherně fotogenické a “mlýnové muzeum” (zařízené v areálu třetího, vodního mlýna) krásně udělané. Po prohlídce interiérů jsme se vydali na venkovní pozemky, “průvodkyně” nám pustila na ukázku mlýnské kolo (jinak jsme se provázeli sami) a obešli jsme si louku rozprostírající se na trojúhelníku zmíněných tří mlýnských budov. Uprostřed je “vzorkové pole” – prý pšenice, ječmene a ovsa (viděli jsme tedy jen ten oves a ječmen), z jehož výnosů se tu mele opravdová celozrnná mouka. Dvoukilové balíky se prodávají v souvenir shopu, ale nekoupili jsme si – kdo by se tahal po výletě se dvěma kily mouky…

Historie mlynářství v Irsku ;)

Mlynář a jeho žena :D

Obilí ještě nebylo zralé, ale zlátlo už krásně…

Do menšího, čtyřramenného mlýnu se dalo vejít a vylézt až do prostoru otočné střechy! Bez dozoru, bez ničeho…

Vlevo úžasná věc – korkovač lahví!

Po prohlídce přišel čas na občerstvení – místo tradiční kávy jsme si k domácím zákuskům dali čaj, a řeknu vám, když jsem viděla přípravu kávy, byla jsem za to rozhodnutí docela ráda ;). Jinak šlo ale o příjemnou kavárno-restauraci, zákusky byly skvělé (Lvíčkův carrot cake připomínal poctivou ořechovou bábovku) a potom, co jiným hostům přinesli nádherně vonící fish&chips, jsem uvažovala i o vydatnější svačince ;)

A pak jsme se vydali k moři. Nevím, jak je to možné, ale u moře je prostě vždycky hezky :) písek, útesy, příboj, vlnky… je to fotogenické, i když je třeba pod mrakem.

Někdo se chystal koupat, což jsme nejdřív přisuzovali dobrodružnému irskému naturelu…

…než jsme zjistili, že tohle je fakt regulérní pláž vyhovující dokonce kritériím modré vlajky. Facepalm…

…a dokonce je u ní ve službě pobřežní hlídka. No, teda ve službě – kdyby se někdo topil, asi by si cestou na pomoc dřív zlámali nohy.

Obešli jsme pláž a skalnatý výběžek k přístavnímu zálivu. Strašná pohodička všude. Lvíček si musel jít sáhnout na moře a pak nadával, že má strašně slanou ruku ;)

Taky se pouštěli draci. (Batůžek na následující fotce je můj! :D)

Fronta na zmrzlinu… odolali jsme ;)

Bezvadná venkovská stanice Gardy, tedy policie. Ta růžová zahrada mě fascinovala… :D

V podobném duchu (a asi jen o dva domy vedle) se nesl i místní kapesní kostel:

Bonus pro matky: ruské pidikolo :)

U téhle kavárničky mě uchvátily řetízkové dveře, ale dovnitř jsme nešli. (Možná by bývala ještě jedna sváča neuškodila, protože jednak jsme pak kysli půl hodiny na nádraží, jednak jsme měli hlad ;))

Úžasné “hobití” baráčky ve městě :) (dokonce na prodej!)

A to už jsme otočili zase zpátky k vlakové stanici, pro jistotu, aby nám commuter neujel, takže jsme tam trošičku vykysli (asi půl hodiny, ale lepší než tam v pustině čekat dvě hodiny na další). Nad náma někde ve skleněné střeše měly hnízdo vlaštovky, takže jsme si – pokud kolem zrovna nepřefrčelo stopadesátikilometrovou rychlostí Intercity – jako v lůně přírody ;)

Jedna z lepších tváří Irska, ale stejně mám radši česká městečka a české hrady, kam se dá dojet bez hlídání jízdních řádů vlastním autem; a do toho nám zbývají už jen cca dva měsíce. Máme už letenky a těšíme se, ale zároveň trochu bojíme, jaký ten návrat bude…