Byla to restaurace, kam Štěpán trval, že musíme před odletem zajít – steakhouse Bull&Castle nedaleko dublinského hradu s vlastním řezníkem a přípravnou masa. A vzhledem k tomu, že Eda s Honzou odjížděli skoro na dva týdny na Elbrus, dohodli jsme se na čtvrtku.
Z práce jsme jeli taxíkem ve třech se Štěpánem, ostatní se ještě stavovali na nákupech někde ve městě. Vezl nás obrovský tupý černoch, jehož verze angličtiny nebyla moc kompatibilní s naší (“Brown Castle?”), ale nakonec nás v pořádku dopravil. Restaurace má interiér (hlavně wc ;)) opravdu připodobněný hradu, což je stylové, ale stinnou stránkou jsou lavice plné třísek, které mi spolehlivě zlikvidovaly punčocháče.
Pivní lístek – věc v Irsku normálně nevídaná, ale při zdejším množství piv na čepu i v lahvi už nutná:
Strašně krásná ta půlpintička Guinnesse, tu jsem musela zdokumentovat ;)
Eda měl zpoždění a Honza se Stáňou ještě větší, ale nenudili jsme se – Štěpán nás zaměstnal uvažováním, co uděláme po návratu do Česka jako první (krom banalit typu shánění bytu :D). Lvíčkova volba padla na ostravskou klobásu se šumavou a malvou, načež následovalo poměrně komplikované vysvětlování, co je malva a co ostravská klobása. Moje “černá, dlouhá, zahnutá” se setkalo s vyloženě pubertální reakcí, a to jsem se ani nestačila dostat k “s takovým bílým uvnitř”. Sama jsem to ale nedokázala určit, a je to pro mě námět na některý z dalších blogů :).
Za tuhle fotku mě Eda zabije :D
Předkrm (bohužel ne náš):
Všichni, až na Stáňu, jsme si dali fillet steak – ostatní desetiuncový, já osmiuncový. Když mi ho přinesli, byl oproti ostatním tak znatelně menší, že celé osazenstvo spontánně udělalo soucitné “awww” :D Vyfotila jsem vám Lvíčkův, ten byl fotogeničtější ;)
Kluci nejsou retardovaní, jen se soustředí (asi) na objednávku piva.
Ta pravá sranda začala, když přišlo na moučníky. Zejména hon na Edovu pannacotu (ve slovenském vydání pana kokota), Štěpán si brownie dokázal pohlídat dostatečně odstrašujícím výrazem.
My jsme o moučníku nejdřív ani jeden neuvažovali – když jsme jeli na večeři, ještě jsem popravdě neměla ani moc hlad (odpoledne mi kvůli změnám počasí bylo nějak divně), ale on ten osmiuncový steak nebyl fakt zas tak velký a hlavně, po jídle to chce zchladit žaludek… a Lvíček mi obětavě pomohl ;)
Honza platil kartou a my se mu na účet skládali keší – při placení došlo k hezkému gagu, kdy servírce podával kartu, pak s ní ucuknul zpátky (nezáměrně, prostě myslel, že ji ještě podávat nemá), zatímco ona po ní už sahala; všichni jsme se zasmáli a ona mu pak podávala terminál s kartou k potvrzení PINu… a ucukla schválně taky :D
I když mrholilo, zpátky jsme se rozhodli jít pěšky – ona je to přes noční Dublin/Trinity College opravdu pěkná procházka…
Žádné komentáře:
Okomentovat
Když budete komentovat bez přihlášení, vyplňte prosím aspoň jméno :)