pátek 12. října 2012

Usazování

Ve středu to byly dva týdny, co jsme přiletěli. Prvních pár dní bylo náročných, ale především kvůli tomu, že jsme neměli vlastní bydlení. Jestli ještě někdy někam vycestujem, musíme mít doma vybudované zázemí (pomíjím teď katastrofické scénáře totálního kolapsu země a nucené emigrace doživotně).

Na Irsko jsem si vzpomněla poprvé po týdnu od odletu, tj. minulou středu, a to na Piff Poof Gone Bar a Innnocent smoothies. Žrádlo. Jak přízemní.

this-piff-poof-gone-bar-might-be-the-best-thing-ever-on

tumblr_lsl216QHsO1qkriuu

(Nic jiného mi zatím z irského jídla nechybí. Jehněčí – furt nic. Hovězí taky ne. A Kerrygold mají v Intersparu, kdyby byla krize… jenže se změnou prostředí jsme si velmi rychle zvykli zase na nesolené máslo.)

Pak mi někdy tenhle týden proběhlo hlavou, že bych si někdy zašla na raile, a chvilku mi trvalo, než mi došlo, že to tak jednoduché nebude. A z nějakého důvodu jsem si vzpomněla i na Dundrum Shopping Centre, i když teď bydlíme přímo u Metropole Zličín a to je o řád jinde :)

6851477094_2198b594d5

To je všechno. Aklimatizovali jsme se dobře – nejšťastnější jsem, když si dám chleba nebo rohlík s debrecínkou, madelandem, vysočinou a podobnými výdobytky civilizace – a Irsko mi nechybí. Třeba začne. Ale momentálně jsem fakt ráda, že jsme zase tam, kde jsme.

Tímhle příspěvkem tedy asi irská káva skončí (nevylučuju příležitostné nostalgické nebo jinak tematické zápisky :D). Kdo byste mě chtěli dál číst, máte příležitost na mém univerzálním blogu Quanti.net. Z toho už bych se nikam stěhovat neměla.

Na závěr bych chtěla poděkovat vám všem čtenářům aspoň za pasivní účast na naší irské expedici. Přes všechny peripetie, komplikace a stížnosti to celé bylo moc fajn…

pondělí 1. října 2012

Odjíždění

Už jsme se docela aklimatizovali. Popravdě mi přijde neuvěřitelné, že ještě před týdnem jsem vařila chilli con carne v kuchyni v Alliance Building a dneska jsme večeřeli knedlíčkovou polívku a housky s rybičkovou pomazánkou, podepisovali rezervační smlouvu na byt a vůbec jsme už docela zažití. Jenom ta čeština odevšad je pořád trochu nezvyk, ale to chce ještě pár týdnů – podobné problémy jsem měla i po návratu z třítýdenního jazykového kurzu :)

Jen jsem kvůli výpadku netu okolo odjezdu a relativního nedostatku času po příletu (nestíhám a ani nemám chuť číst žádné sociální sítě ani blogy ani diskusáky a čtvrteční noviny jsem dočetla dnes ráno), takže nebylo kdy popsat náš poslední den v Irsku – úterý. Od nedělní noci pršelo jako z konve až do našeho středečního odletu, jen v úterý to naštěstí zesláblo natolik, abychom si byli schopní zajít pro oběd (abychom před odpolední předávkou bytu zase nezaprasovali kuchyň, rozhodli jsme se pro tradiční fish&chips z takeaway obchůdku za rohem a jedli jsme je z papírového pytlíku) a pak večer do hospody na večeři – rozlučku s krajany.

IMG_5808

(Připadá mi to mnohem dál než týden, když to teď mám popisovat – jako by se ten čas znásobil počtem uražených kilometrů.)

Rozhodli jsme se zajít do Schoolhouse Hotelu – jednak je z dobrých restaurací asi nejblíž, jednak tam vaří opravdu dobře a pak v tom byl taky kus symboliky: sem jsme šli se Štěpánem na naši první večeři v Irsku – a teď i na tu poslední. Dala jsem si velkou mísu rybího chowderu a Jirka beef&Guinness pie.

IMG_5815

IMG_5820

Přišli všichni: Štěpán, Jirkův týmový kolega Eda, který na přelom roku plánuje přesun do Švýcarska, a jeho spolubydlící Honza se Stáňou – ti se zase budou pravděpodobně stěhovat do Kalifornie. Dorazila dokonce i Jirkova recruiterka Dana a dala si půlpintu Guinnesse v naprosto neodolatelné pidiskleničce, kterou pro mě po vypití velkoryse stopila :)

IMG_5826

IMG_5835

Jirka si dal nejdřív Smithwicks a pak weissbier a bylo celkem veselo, jen Štěpán a Stáňa se z nás různými způsoby snažili vyrazit pohlaví očekávaného potomka, které jsme neprozradili (především proto, že to sami nevíme jistě a nechceme šířit dohady). Teorie ale byly zajímavé. Ještě bude legrace :)

Kolem deváté se většina účastníků zvedla a odešla na komediální představení nějakého známého kolegy… a my se šli vyspat na cestu.