sobota 30. června 2012

Mallorca

Zítra to bude týden, co jsme se vrátili z dovolené. Napsala bych o ní dřív, ale týden na sluníčku a přechod zpátky na fulltime k počítači moje oči nějak těžce nesly a nechtěla jsem je víc zatěžovat. Každopádně byla perfektní – zase jsem se přesvědčila, že ze zdravotního hlediska bych potřebovala u moře nejmíň tříměsíční letní byt. Nepotřebovala bych tam kromě šamponu s kondicionérem, opalováku a sprchomýdla žádnou kosmetiku, zato teď mám už pár dnů po návratu puntíkovanej ksicht, kůži na zadní straně rukou jak rašpli a nádavkem se loupu po celých zádech, i když jsem se neopalovala, ach jo.

a1

a2

S Lvíčkem oba milujeme řecké ostrovy, ale to by v současné situaci znamenalo asi pětihodinový let a na to jsme neměli náladu, takže jsme vybrali Mallorcu. Rovnou můžu říct, že je jiná; víc “kontinentální”, podobná třeba Itálii (nebo, koneckonců, samozřejmě i Španělsku, ale tam jsem byla naposled před 20 lety :)). To, co nám ale předloni vadilo na dovolené v Bibione – totiž že se klimaticky a vůbec prostředím tolik neliší od ČR – to nám letos z nostalgických důvodů víc než vyhovovalo. Moře bylo navíc určitě teplejší a slanější, ubytování slušné (i když čtyři hvězdičky bych tomu za sebe nedala) a jídlo výborné; měli jsme dokonce i humra :). Hotel měl taky dost masivní animační činnost pro děti i pro dospělé, a to nejen přes den, ale i po večerech. Rockový koncert byl (na to, že šlo o hotelovou show) poměrně dost dobrý :D. A samozřejmě koktejly!

a3

a4

Jeden den jsme si tradičně půjčili auto a objeli půl ostrova. První cíl byl poloostrov Formentor, nejsevernější cíp Mallorky – cestou jsme projeli perfektní mlhou (taky byla po ránu pěkná zima).

a5

a6

Další cíl bylo horské městečko Soller, asi nejkrásnější zastávka – ze všech stran obklopené vysokými horami, s úzkými kamennými uličkami a historickou dráhou tramvaje, kde jsme si dali zmrzlinu…

a7

a8

Odpoledne jsme dojeli do Palmy, kde je bohužel příšerný provoz a parkovat na ulici se dá maximálně dvě hodiny, takže jsme se sotva stihli zorientovat, sednout si do kavárny na džus a trochu těch googlemap, dojít do historického centra a prohlédnout si (zvenku) největší památky, ale byli jsme spokojení.

a9

a10

a11

Na zpáteční cestě jsme si pak dali druhou zmrzlinovou přestávku ve městě Inca, které je prý třetí největí na ostrově, ale jediná jeho zajímavost je ta, že tam chodí domorodci centrem bosí. To jsem tedy ani nefotila :D

Taky jsme nevynechali obligátní výlet lodí, i když jsme asi měli, protože byly zrovna fakt velké vlny a mně nezbylo než ohodit bok lodi :D ale koupačka na volném moři byla jako obvykle skvělá.

a12

No a pak už jenom poslední procházka po pláži a rozloučení s mořem na blíže nespecifikovanou dobu… ale někdy zas určitě ;)

a15

sobota 16. června 2012

Návštěva

Ve čtvrtek přišla na oběd kamarádka, která je už nějakou dobu v Dublinu, ale ještě jsme se nesešli a tohle byla poslední příležitost předtím, než se zase přesune na letní štaci do Malagy (je to letuška). Měla kapánek zpoždění, což nás vedlo k disputaci na téma dublinská hromadná doprava a vzdálenost od jejího bydliště k nám – pochybovali jsme, že by to bylo pěšky pod hodinu. Naše argumenty “vždyť je to na severu!” smetla konstatováním “na severu sice jo, ale ještě ne za Zdí” :). (Zdravím spolufanoušky Game of Thrones.)

Oběd proběhl celkem v poklidu a zbýval nám (hlavně Lvíčkovi do meetingu) ještě nějaký čas, tak jsme se rozhodli zajít na kafe do Sky Lounge. Tenhle příjemný odpočinkový prostor je v posledním patře budovy, kde jsme v přízemí obědvali, ale ze strany jídelny jede výtah jen do předposledního patra a pak se člověk musí promotat celým poschodím a po schodech do posledního, protože budova je nestejně vysoká :). Podnikli jsme tuhle anabázi, došli do kuchyňky sousedící se Sky Lounge a… “sorry, cleaning”, dozvěděli jsme se od údržbáře u kávovaru.

Tak zas zpátky, odkud jsme vyšli, o patro níž do sedmého. Najdeme kuchyňku, kávovar je nedotčený, tak připravíme šálky, páku… ale co to? Mlýnek nemele! Tak zas sbalíme fidlátka a trénovaně fičíme o další patro níž, přičemž vtipkujeme, co za překvapení nás bude čekat tam.

A osud nezklamal – o další patro níž je na pressovači cedulka Mimo provoz! Chlámeme se už nahlas a v poschodí o další jedničku nižším se nám konečně zadaří, ale Lvíček už má po tom všem pochodovém cvičení na kávu s námi asi už jen pět minut a pak se rozloučí. My dvě ještě chvíli povídáme, ale potom už je přece jenom čas vrátit se do práce. Loučím se s Veronikou, ostatně kdo ví, kdy a kde se příště uvidíme – poslední tři setkání proběhly, jestli se nepletu, ve Vsetíně, v Dublinu a v Praze, přičemž pořadím si už nejsem vůbec jistá :).

A děkuju za český suvenýr – druhou z “přírodní” série orionských čokolád, k Zahradě od Puffin mi tak přibyl Les :). Obě jsou výborné…

neděle 10. června 2012

K majáku 2.

Cestou k molu a na začátku mola nám pomalu začínalo docházet, jak moc je to vlastně daleko, ale rozhodli jsme se to dojít stejně. Vzdát teď by nás frustrovalo dvojnásob, protože bychom se museli už jenom vracet hnusnou cestou kolem průmyslových budov a přístavu, unavení a žízniví tak jako tak a bez dosažení cíle… takže jsme furiantsky vyrazili na zteč.

IMG_4832

IMG_4835

IMG_4837

IMG_4838

Tahle část starého přístavu připomínala starořímské vykopávky ;)

IMG_4840

…a tady nám začínalo být jasné, že to molo bude o malinko delší než vypadalo…

IMG_4844

Kolem projížděly trajekty, tak jsme se kochali :)

IMG_4847

Tady pro změnu nákladní loď:

IMG_4860

Pohled zpět asi z půlky mola – jo, je to dálka. (Dodatečně jsme zjistili, že molo má asi dva kilometry, ehm.)

IMG_4861

To není vstup do bazénu, to je Buena Vista Social… ehm, Half Moon Swimming & Water Polo Club (že by se mi chtělo!)

IMG_4865

IMG_4869

Takovéhle pidikytičky rostly mezi kameny (sponku jsem vyfotila schválně, dává tomu správný postapo ráz):

IMG_4871

Asi rybářská loď, každopádně to hejno racků za ní je fascinující:

IMG_4873

Pomalu se blížíme…

IMG_4874

…když vtom Lvíček objevil tuhle kolonii ptáčátek (na první pohled poměrně dobře schovanou)! Asi deset minut jsme tam stáli a ňuňali a óchali. Člověk by si hned takovou ptačí kuličku pomuchlal, kdyby nevěděl, že před ním uletí :D

IMG_4889

IMG_4894

IMG_4899

ÚSPĚCH!!!

IMG_4916

IMG_4917

(U majáku kromě několika desítek rybářů, pár pamětních laviček a tohohle graffiti vůbec nic nebylo, takže jsme se holt zase otočili a vydali zpátky. To už začínalo bolet :D)

IMG_4918

(Tohle je jen malý kousek cesty, co nás čekala…)

IMG_4920

IMG_4932

Odpočinek po cestě (hodně zvláštní mraky). Pro zabavení mi mj. Lvíček vyprávěl děj Prométhea, to je vám taková kravina, že jsem ráda, že jsem to neviděla :D

IMG_4935

Nakonec jsme se dovlekli do Ringsend Parku, kde jsme asi čtvrt hodiny nabírali síly na lavičce. Mezitím přišel do parku chlápek s labradorem a tenisákem, ten labradorovi hodil, on se za ním samozřejmě horlivě rozběhl, přinesl ho zpátky, ale než ho odevzdal, zůstal chvíli bloumat ve vyšší trávě přímo před námi. Když už to bylo delší než pár sekund, zaujalo nás to – a za dalších pár chvil se vynořil s prasklým basketovým míčem v tlamě a vydal se hrdě k pánovi. Nestihla jsem to bohužel vyfotit, byl to zlomek vteřiny, ale ten jeho pohled byl k nezaplacení – hele, našel jsem větší a lepší míč! :D

Pak jsme se přes park došourali do Tesca a domů, kolem půl osmé, strašně hladoví, ale naprosto bez síly připravit si i studenou večeři, takže než jsem toho byla schopná, musela jsem otevřít pytlík slaného pečiva a nasypat nám trochu do misky pro nabrání sacharidů. A studená sekaná s irským soda chlebem pak byla přímo božská (i když jinak mě ten chleba extra neuchvátil).

Courtesy of Lvíček: plánek naší trasy pro ilustraci (a pro pobavení)…

majak

K majáku 1.

Abych dokončila výčet poprvé z minulého příspěvku: už několikrát jsme okukovali maják na konci mola vedoucího z výběžku pobřeží Dublin Bay, častého cíle našich výletů (nejezdí tam auta, je tam klídek, příroda, fajn výhled a při odlivu spousta mušlí). Vždycky jsme se rozhodli k němu nedojít, protože je to ještě fakt dost daleko.

Abych to zkrátila: měli jsme kurva pravdu :D

Původní plán na odpoledne přitom vypadal úplně jinak – oběd mě zmohl tak, že jsem si sprostě dala asi na hodinku šlofíčka, pak jsme se hodinu vykopávali z baráku, takže ven jsme vyráželi až okolo třetí a plán byl jenom dojít k moři, projít se po přilehlé rezidenční čtvrti a cestou zpátky nakoupit v Tescu na večeři a na druhý den.

Trochu odbočím. Dneska hraje Irsko první zápas na Euru a místní jsou fotbalem posedlí prakticky stejně jako ragby, v otázce národnostní výzdoby možná i víc. Autům trčí ze zadních okýnek vlaječky a zrcátka se pyšní “vlajkovými” návleky, dokonce i taxíky. Domy a vchody do obchodů jsou ověšené girlandami z irských vlajek a v oknech mají irské vlajky vyvěšené nebo vylepené, často s nápisy jako “Go boys” atd. Prožívají to zkrátka fakt hodně a tomu odpovídala i akce, na kterou jsme narazili na benzínce při cestě:

IMG_4772

Za nákup sobotních novin (Irish Independent) jste dostali zadarmo kopačák. Od benzínky se trousily davy kluků s kopacími míči a jeden ze zaměstnanců je u stojanu na vzduch nafukoval:

IMG_4769

Taky jsem měla cukání si ho pro tu srandu koupit, ale nechtělo se mi ho tahat s sebou, tak jsem odolala (se skrytou myšlenkou, že třeba na zpáteční cestě, hehe), ale oba jsme se rozhodli uspokojit chuť na zmrzlinu a zalíbil se nám Big Cone – to je takový velký vanilkový kornout a la točená zmrzlina, ale fakt VELKÁ točená zmrzlina, a koupili jsme si každý svůj (taky stál jeden dvě a půl eura). Říkala jsem si, že jsem blázen a že to nesním, ale nakonec jsme byli sakra rádi, že jsme si ho dali (a každý svůj), protože jsme z toho čerpali energii celé příští čtyři hodiny chůze.

IMG_4780

To bylo ještě pořád v plánu zabočit do Sandymountu a pomalu otočit domů, ale mně se ze Sean Moore parku, kde jsme jedli tu zmrzlinu, zpátky mezi baráky nechtělo a ukecala jsem Lvíčka, ať to radši stočíme doleva k moři, kde už jsme dlouho nebyli. Okamžitě jsme byli rádi, že jsme to udělali – tolik zeleně a kytek, cvrlikání ptáků, poletujících čmeláků a jarní vůně nikde jinde v našem okolí není.

IMG_4795

IMG_4797

IMG_4799

IMG_4803

IMG_4805

IMG_4813

“Tak když už jsme tady, tak to k tomu majáku dojdem,” rozhodl se Lvíček a já neprotestovala – bylo krásně, domů se mi nechtělo a NĚKDY jsme tam zkrátka dojít chtěli, tak proč ne?

Na konci mušlí pláže, kde to obvykle vždycky otáčíme, jsme obešli elektrárnu a pokračovali dál. Našli jsme další pláž, kde se spousta dětí koupala a další spousta trénovala nejrůznější vodní sporty. Taky spoustu písku a vysoké trávy.

IMG_4817

IMG_4823

Tou dobou jsme byli už asi dvě hodiny na cestě a tenhle pohled nás měl varovat. Ale nevaroval, protože odtamtud vypadalo molíčko směšně krátké, nějakých 200-300 metrů, a my byli tak akorát rádi, že máme cíl na dosah…

IMG_4828