pátek 12. října 2012

Usazování

Ve středu to byly dva týdny, co jsme přiletěli. Prvních pár dní bylo náročných, ale především kvůli tomu, že jsme neměli vlastní bydlení. Jestli ještě někdy někam vycestujem, musíme mít doma vybudované zázemí (pomíjím teď katastrofické scénáře totálního kolapsu země a nucené emigrace doživotně).

Na Irsko jsem si vzpomněla poprvé po týdnu od odletu, tj. minulou středu, a to na Piff Poof Gone Bar a Innnocent smoothies. Žrádlo. Jak přízemní.

this-piff-poof-gone-bar-might-be-the-best-thing-ever-on

tumblr_lsl216QHsO1qkriuu

(Nic jiného mi zatím z irského jídla nechybí. Jehněčí – furt nic. Hovězí taky ne. A Kerrygold mají v Intersparu, kdyby byla krize… jenže se změnou prostředí jsme si velmi rychle zvykli zase na nesolené máslo.)

Pak mi někdy tenhle týden proběhlo hlavou, že bych si někdy zašla na raile, a chvilku mi trvalo, než mi došlo, že to tak jednoduché nebude. A z nějakého důvodu jsem si vzpomněla i na Dundrum Shopping Centre, i když teď bydlíme přímo u Metropole Zličín a to je o řád jinde :)

6851477094_2198b594d5

To je všechno. Aklimatizovali jsme se dobře – nejšťastnější jsem, když si dám chleba nebo rohlík s debrecínkou, madelandem, vysočinou a podobnými výdobytky civilizace – a Irsko mi nechybí. Třeba začne. Ale momentálně jsem fakt ráda, že jsme zase tam, kde jsme.

Tímhle příspěvkem tedy asi irská káva skončí (nevylučuju příležitostné nostalgické nebo jinak tematické zápisky :D). Kdo byste mě chtěli dál číst, máte příležitost na mém univerzálním blogu Quanti.net. Z toho už bych se nikam stěhovat neměla.

Na závěr bych chtěla poděkovat vám všem čtenářům aspoň za pasivní účast na naší irské expedici. Přes všechny peripetie, komplikace a stížnosti to celé bylo moc fajn…

2 komentáře:

  1. Kdy bude uvítací párty? :) že bych Ti vrátila průvodce

    OdpovědětVymazat

Když budete komentovat bez přihlášení, vyplňte prosím aspoň jméno :)