Když člověk uvažuje o relokaci do jiné země, je spousta věcí, která mu dojde: že bude žít v jiném městě s jiným duchem, jiným podnebím, jinými lidmi a používat jiný jazyk. Pak jsou věci, které si uvědomuje, ale nechce moc připustit, jako třeba, že drtivé většině kamarádů už nepůjde jen tak zavolat "pojď zítra na kafe". A mimo to je tady obrovská skupina takových těch každodenních samozřejmostí, které si uvědomuje jenom pozvolna.
Standardy vybavení domácnosti (co se Ostrovů týče, třeba někde ještě stále přetrvávající systém dvou vodovodních kohoutků). Úplně jiný sortiment obchodů. České noviny, televize a rádia (ano, to se dá řešit přes internet, ale vzhledem k tomu, že rádio je věc, kterou si pouštím převážně na cestě odněkud někam a televize zase něco, u čeho si chci sednout do křesla a ne se hrbit u stolu, je už předem jasné, že se intenzita sledování zredukuje na minimum).
Nebo třeba prosté uvědomění, že zmešká burčákovou sezónu :).
na to se fakt clovek musi doopravdy chystat ke stehovani nekam do jineho sveta. takhle premyslet by me nikdy nenapadlo. dosla jsem jen tak daleko, ze tam nebudou lidi, se kterymi se stykate tady. ale radio nebo burcak.. sakra.
OdpovědětVymazattjorven