Může to vypadat, že se na naší emigrační frontě nic neděje, ale za utichnutím dění na blogu stojí především moje pracovní vytížení. Naopak: Lvíček dostal potvrzené datum, kdy se můžeme nastěhovat do dočasného ubytování, byl kontaktován relokační agenturou (to je zatím v běhu) a v pátek jsme koupili letenky.
Ještě nikdy jsem snad neměla jednosměrnou letenku. Vypadá to až fatálně. A teprve, když jsem viděla vytištěný ten kus papíru s našimi jmény, datem a číslem letu, jsem si doopravdy uvědomila, že tam fakt poletíme. A že to bude už za necelých jedenáct týdnů.
Pokračují i další související přípravy. V sobotu jsme prodali auto – někdy od března nám stálo na ulici a zvyšovala se pravděpodobnost, že ho někdo škrábne, odře nebo objede klíčem, nemluvě o narůstajícím „stáří“ a počtu najetých kilometrů (pomalu jsme se blížili psychologické hranici 20 000 km). Tak jsme se rozhodli pro ještě jeden výlet na Moravu, konkrétně ke Štramberku, Kopřivnici a našemu obligátnímu Rožnovu p. R. a s nájezdem 19 380, stářím rok a pět měsíců a slzou v oku auto následující sobotu odvezli do Áček.
Vedle toho čteme relokační materiály a informace o Irsku („pokud si přivezete automobil, nezapomeňte, že v Irsku se jezdí vlevo!“), zvažujeme, co z vybavení domácnosti brát s sebou, co schovat na dobu po návratu a co vyhodit, a spřádáme harmonogram vyklízení bytu, odhlašování a přesměrovávání různých služeb a pořádání rozlučkových pařeb. Mimochodem – klidně se ozvěte a zastavte, alkoholu je dost! :D
Žádné komentáře:
Okomentovat
Když budete komentovat bez přihlášení, vyplňte prosím aspoň jméno :)