Ženevské listy 2: Autosalon

Ano, autosalon na výstavišti jménem Palexpo je událost, která poslední týden hýbe automobilovým světem. Abych to zdůraznila pro náhodné návštěvníky a ty, kteří nás neznají: Lvíček je petrolhead. Auta jsou asi jeho největším zájmem a koníčkem, baví ho řídit (a tady trpí, když nemůže), zajímají ho teoretická fakta, konstrukce a vůbec autoprůmysl, sleduje novinky na trhu, každý víkend sleduje Autosalon a obtýden AutoMotoStyl :).

Jako správná manželka jsem ten koníček nejen přijala, ale taky se na něj adaptovala a dokonce mě postupem času začal i bavit - nejvíc asi v době, kdy jsem za prvé začala trochu víc řídit a za druhé jsme se zbavili ojetého bavoráku, do kterého hučela většina tehdejších Lvíčkových příjmů ;). "Hřebíček do rakve" pak bylo pořízení MX-5, pro kterou jsem ve své době založila i blog. S kamarády jsme před pár lety zajeli do muzea BMW v Mnichově a před pár lety jsme bláznivě vyjeli na otočku na autosalon do Frankfurtu. Pět a půl hodiny jedna cesta plus osm hodin plahočení se po výstavišti - doteď se divím, že jsme dojeli domů.

Když se v nás ten zážitek trochu usadil, občas někdo z nás nahodil, že by nebylo špatné se podívat na ženevský autosalon. Troskotalo to na finanční otázce - tam už bych autem fakt nejela a kupovat si letenky jen kvůli autosalonu? Ale když se začal blížit ten letošní, řekli jsme si, proč vlastně ne? Seženem si tam ubytování a uděláme si eurovíkend spolu s prohlídkou města.

Dost keců, abychom se vůbec dostali k autům: jak už jsem psala, Palexpo je v těsné blízkosti letiště a na mapce nepůsobí tak velké, autosalon se odehrává "jen" asi ve čtyřech halách. Ty jsou ale obrovské a dalo nám docela fušku je všechny za den projít, a to jsme vynechávali, co nás nezajímalo; třeba celou jednu halu plnou součástek a vybavení pro autoservisy.

Takže ve zkratce: co nás nadchlo? Určitě nové Kie. Měli jsme předchozí generaci cee'da a už ta nabízela skvělý poměr cena-výkon (garantuju vám, že Lvíček by si nekoupil žádný křáp ;)). Nová generace je ještě o... no, generaci někde jinde :)) vypadá to suprově a určitě se v něm budeme chtít projet. Aktuálně hrozí, že to bude naše příští auto, jen oscilujeme mezi ním a novým Riem - to nás nadchlo asi ještě víc, ale nedokážeme se rozhodnout, jestli pro nás Rio není přece jenom malé, případně cee'd přece jenom zbytečně velký... :D Pro Kiu každopádně klobouk dolů (a jako druhý bonusový bod, že se nás nesnaží přeučit její výslovnost :)).

Nová Panda. To je prostě miláček! Všechno vevnitř i venku má podobu obdélníku se zaoblenými rohy, ale co je důležitější, všechno je i funkční, pěkně uspořádané, logické a vůbec to působí přátelsky. Nejsem příznivcem designu pro design, ale Panda rozhodně není zástupcem téhle kategorie.

Subaru BRZ. Na první pohled nesmírně slibný sporťák, který vás obklopí asi ještě líp než naše milovaná Mazda MX-5 (ta by si místo v tomhle přehledu zasloužila taky, ale neuvádím ji, protože třetí generace už dávno není nová). Tenhle exponát potěšil logicky nejvíc Lvíčka.

Co naplnilo očekávání? Určitě nové bavoráky - jednička, trojka i šestka. Myslím si o sobě, že jsem relativně skromnej člověk. Nevzdychám nad supersporty (i když, ok, pro Lamba mám jistou slabost). Nejvíc mé přirozenosti odpovídají miniauta nebo maximálně nižší střední, libuju si ve Fiestách a Polech a celkem s uspokojením jsem si oňufala i nové Citigo - ale, prokristapána, kdybych se stala multimilionářkou, budu si chtít vozit zadek v šestkovém bavoráku, protože to je prostě nádhera po všech stránkách :D.

Audi Q3. Tady se musím k něčemu přiznat - bavorák je pořád Lvíčkovo srdeční auto a náklonnost ke značce jsem zdědila i já. Celkem nic nemám ani proti audinám, i když líbily se mi vlastně vždycky jenom SUVčka. Zato nemám ráda Mercedesy a nelíbilo se mi ani nové Áčko, ani nové Béčko a v podstatě se mi nikdy nelíbil žádný Mercedes, ale přiznávám dopředu, že jsem asi nevysvětlitelně přepojatá.

Hyundai i40. Ale všechny ostatní Hyundaie spíš zklamaly. Co jsem slyšela, má se značka orientovat spíš na páprdy a sesterské modely Kie spíš na mladé, takže dík, o důvod víc zůstávat s Kiou.

Čímž se pozvolna dostáváme ke kategorii co nás zklamalo: Nejhorší šok (z aut, o kterých jsme potenciálně uvažovali) byl jednoznačně Ford B-Max. Fórově zpracovaný, vevnitř hnusný a nepraktický, absence B-sloupku podivná a nešikovná, celkově fail.

Range Rover Evoque. Tenhle model se nám zvenčí strašlivě líbil a slibovali jsme si od něj hodně. O to víc nás překvapilo, jak je vevnitř vlastně takový... hnusný? Vůbec nepřipomíná klasický Range Rover, do kterého jsme si pro srovnání sedli vzápětí. Člověk cítí masu hmoty, pohodlí, luxus. Evoque je Baby Range, ale v tom špatném smyslu. Velká deziluze. (Aspoň nemusíme vymýšlet, kde na něj našetříme, protože Lvíček koketoval i s ním :D)

Měli jsme možnost si sednout i do Jaguáru a povím vám... taky nic až tak extra. Shodli jsme se na tom, že bychom stokrát radši brali nějaké bávo :) A mimochodem, Peugeot 107/Toyota Aygo mají to nejhnusnější ovládání klimatizace, co jsem kdy v životě viděla. U miniaut orientovaných na design je to dost průšvih. Nejsou to sice novinky, ale zůstalo mi to pod kůží, protože to bylo fakt hnusné :D

Co to proboha udělali s Focusem ST!!! Strašně se mi líbila ta oranžová barva předchozí generace, která úplně vybízela ke sportovnímu svezení, a teď jsme na stánku Fordu narazili na ubohého, citronově žlutého chudánka, ze všeho nejvíc připomínajícího barvy kostek z lega. Hnus, velebnosti. A naštval nás Volkswagen, že dělá všechny auta v interiéru (a prakticky i v exteriéru) úplně stejná, liší se jen velikostí a výškou. Společné prvky jsou příjemné (třeba ta světla se mi líbí), ale čeho je moc, toho je příliš, prosím. Chápu, že to šetří finance, ale auto prodávají i emoce, a ty jsou u fauvé prakticky na nule.

A než se dostanem k fotkám, ještě jsem se chtěla zmínit o hosteskách, které jsou ve Švýcarsku chudinky, protože se od nich očekává znalost tří až pěti jazyků. Mívají na vizitkách minivlaječky symbolizující jazyky, jimiž vládnou - někdy lépe, někdy hůře. Párkrát za námi zástupkyně některé značky přišla a spustila francouzsky. Když jsem se dostala ke slovu já, zkoušela jsem konverzovat francouzsky, když Lvíček, zeptal se na angličtinu. Jednu holčinu jsme takhle viditelně zaskočili, ale nedala se: "Yes... do... you like my information?" zeptala se lámaně. Radši jsme se rozloučili :)