Jameson byl Skot aneb česky o Irsku: Nevýlet do Corku

Jedna z nejotravnějších věcí na Irsku je, jak těžké je tady cestovat. Člověka kupříkladu napadne, že by se rád podíval do druhého největšího města země, aby zkrátka ještě něco viděl, než sbalí fidlátka, a počítá s tím, že mezi Dublinem a Corkem by měla existovat rozumná doprava. Takže se podívá, kolik stojí vlak… a zjistí, že 33 euro jednosměrná jízdenka pro jednoho! To už vyjde líp půjčit v půjčovně auto – jenže jedna je předražená asi na 150 eur za den, další nemá pobočku nikde v dosahu (“v dosahu” míněno míň než hodina cestování po Dublinu) a třetí má o víkendu zavřeno (wtf?!). Je tu ještě autobus, který stojí 22 eur zpáteční, ale minimálně tříhodinová cesta pro někoho, kdo nevydrží víc jak hodinu nečůrat, není zrovna ideální.

Kromě toho, v Corku stejně není nic tak extra zvláštního, co by vysloveně stálo za vidění – tak jsme se rozhodli se na to vykašlat.

Neznamená to ale, že chcem sedět doma, i když Irsko všemu kulturně-cestovatelskému vyžití ze všech sil brání. Občas se tu ale kupodivu něco koná, jako třeba dnešní výroční Zombie walk. Na dublinské poměry byl fakt masakrózní, moc jsme toho nenafotili, ale ilustračně pár zombíčků:

Zombie-strážce pořádku:

Některé zombie málem padly vyhladověním…

…jiné se servaly o čerstvý mozeček :)

Pár masek stálo vážně za to:

Potom, co průvod přešel, jsme se vydali hledat klid v Iveagh Gardens, kde jsme ještě nebyli, i když nejsou daleko od Stephen’s Green. Ale za prvé ve Stephen’s Greenu taky nejsme nijak zvlášť často, protože je cca půl hodiny chůze a nejede tam žádná rozumná MHD, a za druhé… nijak zvlášť jsme o nic nepřišli. Začínám mít pocit, že to je esence Irska. Jasně, Mohéry byly fakt pěkné a Connemara nebyla špatná, ale upřímně řečeno, nevidět to, asi mě taky neubude. Všechno je to jenom takové “když už jsme tady…”

Relaxující Lvíček…

Moje oblíbená fotka – straka na koši :)

V Iveagh Gardens se zrovna hrála Shakespearova Bouře. Nevěděli jsme o tom, takže i když jsme přišli příhodně asi půl hodiny před začátkem, nezůstali jsme na představení, protože jsme si neměli na co sednout (na informačním plakátku vylepeném jen tak halabala na bráně parku stálo “bring your own blankets”). Nicméně představení by se mělo hrát denně až do konce příštího víkendu (volné dny ve tři odpoledne, pracovní v sedm), takže možná ještě využijeme faktu, že je tu nějaká kultura taky výjimečně zdarma.

Octli jsme tak ale na zelené lince LUASu, což se taky nestává moc často, takže jsme se rozhodli jako správní mastňáci podívat do nákupního centra v Dundrumu. Zelený LUAS nás překvapil, protože na rozdíl od červeného jede po rychlém koridoru vedeném mimo zastavěné oblasti (samozřejmě ne stanice, ale trať je na samostatném mostu jako třeba v Praze ta z Krejcárku na Palmovku). Dál pozitivní překvapení končila, protože proč by nákupní centrum Dundrum mělo být u stanice Dundrum (je zhruba v půlce pěší cesty k následující zastávce)? Je tedy velké, budovy jsou moderní (trošku to připomíná Chodov, v interiéru možná Letňany), ale vevnitř byla strašná hromada rodin s dětmi (samozřejmě, ideální rodinná sobota), vydýchaný vzduch, obchody nic extra… tak nějak to doplnilo moje dnešní rozčarování z Irska a Irů, kteří jako by nedokázali nic udělat pořádně. Nic zvláštního jsem nakupovat nechtěla, ale pochybuju, že bych tam něco pořídila, i kdybych chtěla…