Nejlepší Čarodějnice (BB1)

BB budu používat jako zkratku Beltainové blogchallenge, ale samozřejmě vás nenutím k témuž. A zároveň jsem si už prvním tématem sama naběhla, protože miluju keltské svátky (kterým Beltain je), Malou čarodějnici, ohně i vítání léta – ale “čáry”, jak se běžně říká, jsem nikdy neslavila. Nikdy jsem nebyla na žádné oslavě nebo dokonce chlastačce, což byl nejběžnější způsob slavení mezi kamarády. Nějak nikdy nebylo kam jít. Když jsem četla jako malá Kluci, holky a Stodůlky s barvitým popisem stavění zápalné pyramidy ze starých pneumatik, jen mi – sídlištnímu dítěti – spadla čelist. Jako dítě jsem si zkrátka neužila ani žádné Čarodky, ani (zdaleka!) Halloween, ani vynášení Morany, smutné to dětství :).

A potom… nějak ani v dospělosti jsem se k žádné akci nepřichomýtla. Možná jsem byla ve špatnou dobu na špatných místech, možná jsem preferovala prvomájovou procházku Petřínem před potupnou kocovinou, ale fakt je, že když se mnou všetečná kadeřnice pár dnů před koncem dubna zavedla řeč zrovna na to, co budu dělat na čarodějnice, nějak jsem vůbec nevěděla, co jí mám říct.

Potom jsem se k jedněm vesnickým Čarodějnicím přece jenom před pár lety připletla – byla to klasika, na místním fotbalovém hřišti, a bylo to asi spíš pro děti. Ale co tu jsem, vážím si každé akce, kterou někdo “na počest” něčemu zorganizuje. Popravdě řečeno, leckteré české okresní město je na tom líp než Dublin.

Vidíte, a dneska bych zašla. Možná je to lítostí z toho, že žiju v zemi s keltským dědictvím, ale filipojakubská noc tady nikoho nebere; možná mým aktuálním steskem po domově, který mě pořád ještě nepřešel. A možná závistí stran počasí – každopádně dneska bych si oheň, buřta, hudbu, pár kamarádů a nějaký ten pitný režim dala líbit. Tak možná za rok.