Nejoblíbenější čaroděj (BB2)

Tady musím začít “od kořenů” – bavila mě už Malá čarodějnice v neodolatelném podání Zdeňka Smetany a Jiřiny Bohdalové. Saxana mě oslovovala míň, z čaroděje Viga jsem měla vcelku respekt a co se týče různých fantasy mágů, zaklínačů a podobné verbeže, jakžtakž si mě získal snad jenom Gandalf.

Všechno se samozřejmě změnilo s příchodem ságy o Harry Potterovi, ke které jsem se dostala na prahu dospělosti. U nás tehdy byly první tři díly a já odolávala, odolávala, pochybnému módnímu trendu pro děcka… až jsem neodolala. První díl mě zaujal tím, že šlo vlastně o docela pěknou dětskou detektivku v zajímavém prostředí. Druhý díl prakticky kopíroval zápletku prvního a přestávalo mě to po něm celé lehce bavit, přesto jsem dala šanci třetímu a ten si mě naprosto získal. Nějakých pár týdnů po dočtení vyšel překlad čtvrtého dílu, ten jsem zhltla – a po neskutečně napínavém a děsivém závěru naprosto v šoku čelila faktu, že pětka bude AŽ ZA STRAŠNĚ DLOUHO. Když pak konečně přišla, nedokázala jsem čekat na překlad a louskala originál se slovníkem… a moje zaháčkovanost postoupila na další úroveň, nakonec jsem si pořídila i všechny ostatní díly v originále a dodnes tvoří ozdobu mojí knihovny (tedy aktuálně spíš City Self Storage kóje). Jen mě mrzí, že jsem někomu půjčila první vydání prvního dílu ještě s kouzelnickým, nikoli čarodějnickým kloboukem na obálce – a už se mi pochopitelně nevrátilo. (Debil.)

To ale neodpovídá na otázku, kdo je vlastně můj nejoblíbenější čaroděj? Mezi favority by určitě patřila Luna Lovegood, i když je nejspíš trochu moc střelená i na mě. Patřila ale do Havraspárské koleje a to byl vždycky i můj cíl, takže samozřejmě když se otevřel Pottermore, na první pokus jsem se dostala do Mrzimoru a na druhý do Nebelvíru :D Potřetí už to nemám nervy proklikávat.