Poslední kalendářní týden vcelku. Už jen čtyřikrát se vyspíme a jedeme na letiště. Zaměstnává nás balení, uklízení bytu před předávkou a zařizování různých maličkostí spojených s opuštěním zdejší existence a obnovení české. Poslední nákupy v centru. Vyhazování funkčních věcí, které mi trochu rve srdce, ale kdo by chtěl spát po nás v našich peřinách a pít z našich hrnků (a stěhovat se to nevyplatilo).
V pondělí jsme šli do města přes Trinity College, mnohem zalidněnější než během prázdnin. A mnohem zalidněnější, než kdykoli během roku, protože zrovna začínal semestr a centrální prostranství bylo plné agitačních stánků studentských spolků a asociací – od sportovních klubů přes vědce a filozofy až po módní kluby a politická hnutí. Byla jsem u vytržení a poprvé v životě jsem doopravdy litovala, že jsem nevycestovala aspoň na jeden semestr přes Erasmus.
Odlovili jsme pár kešek – po dlouhém období, kdy jsme prostě nekešovali, protože c:geo zrušilo možnost zobrazit keše na mapě a ze směru+vzdálenosti jsme prostě nikdy nepoznali, jestli se ke kešce nějak rozumně dostaneme nebo ne. Teď se Lvíček naštval a koupil si na iPhone oficiální geocaching aplikaci. (Ne, koukat se do mapy dopředu nás nebaví.) Ve středu jsme byli na posledním obědě v Googlu a uvědomili si, že krom toho ekonomického aspektu nám jídlo v práci fakt vůbec nechybí – zlatá domácí strava.
Včera jsme byli na procházce u moře – a zřejmě vzhledem k tomu, že jsme šli v netradiční dobu (uprostřed odpoledne), jsme výjimečně narazili na příliv. Užili jsme si nádhernou procházku po mořském břehu a přitom si povídali, pět dní do odjezdu – a zjistili jsme, že máme oba pocit, že se nevracíme natrvalo. Že chceme domů, těšíme se domů a určitě tam na nějakou dobu plánujem zakotvit – ale zároveň je pro nás zvláštní představa, že by to bylo už napořád. Víme, že s dětmi to tak jednoduché nebude, ale není to nemožné. Je to zvláštní pocit a jsem v něm trošičku rozpolcená – v naší zemičce to mám nejradši na světě, máme tam rodinu a drtivou většinu kamarádů a je nám bez nich smutno. Ale když člověk zkusí život v jiné zemi, přičichne k něčemu, co se strašně špatně opouští. Nejde o tu konkrétní zemi; jde o ten životní styl.
Kromě toho, jakkoli blbě to vyzní, jakkoli je to náročné a vyčerpávající a jakkoli mi vadí vyhazovat naprosto funkční věci, které se provinily jen tím, že se je nevyplatí stěhovat… trochu zvráceně mě to v jistém smyslu baví. Člověka to nutí oprostit se od balastu, od té tuny suvenýrů a krámů, s vyhlídkou brzkého přesunu si je z velké většiny ani nepořizovat a udržovat osobní majetek na udržitelně malé úrovni.
Cestou zpátky jsme natrefili na ulici, kterou jsme ještě nešli (a která je průchozí, což je tu poměrně vzácný jev), takže jsme při jedné z posledních procházek objevili novou trasu, všude byl nejnádhernější podzim a nám bylo tak strašně fajn, jako snad ještě nikdy.
Zašli jsme si do francouzské restaurace na berry tart & tea for two. Celou dobu jsem to popírala, ale v posledních dnech to na mě dolehlo – bude mi to tady chybět. Aspoň trochu. Aspoň něco. Aspoň nějakou dobu. (Jsem ostatně povahou sběratel a všechno, co jsem kdy vlastnila, viděla a navštívila, bych nejradši měla na dosah napořád.)
Viděli jste někdy letící labutě…?
No a včera byla Culture Night, obdoba Muzejní noci, jenže nám se nikam tahat do centra nechtělo, tak jsme se dokopali po večeři aspoň do Národního muzea tisku nedaleko od nás v Beggar’s Bush. A byli jsme nakonec rádi, viděli jsme spoustu tiskařských lisů z různých dob a na jednom jsem si mohla sestavit a vytisknout plakátek s vlastním jménem ;)
Dneska keška v docích u bývalého nádraží. Nenapadlo by mě, co to bylo za budovu; takovéhle objevné keše mají smysl.
Nádherné, skoro bezmračné nebe. Sluníčko pěkně pere do očí nebo do zad, ale když jste ve stínu, mrznete. Podzim je tady. Skoro zima – ráno jsem měla na telefonu teplotu 1 stupeň, takový mráz nebýval ani v prosinci. Doufáme v babí léto ještě u nás. Nejsme nároční, uspokojí nás i takových patnáct stupňů.
Tohle je asi poslední nějak extenzivně obrázkový post před odjezdem. Jednak už nebude co fotit, jednak nebude čas a jednak nebude ani připojení, které mají odstřihnout v pondělí. Dlužím vám ještě cedulkový blog a pak taky report z cab tours z Belfastu (už přes půl roku, brr), ale to budu dodělávat asi už z domova. Tedy, to je celkem relativní pojem poslední dobou… prostě odněkud z Čech.
Děkuju všem věrným i nevěrným čtenářům za ten společný rok a půl. Ještě se uvidíme… :)
to je také čudné, že už nebudeš písať o Írsku.... Inak, moja kamarátka sa tam sťahovala pred pol rokom s dvoma malými deťmi a nevidela to ako nejaký veľký problém :D
OdpovědětVymazatno Slovák, co nás stěhoval, tvrdil, že většina lidí se do Irska do roka vrátí :)) to teda v plánu není, ale člověk nikdy neví... :D
VymazatJa si taky myslim, ze jak clovek fakt pozna ten zivotni styl jinde, bylo by hrozne divny, kdyby se vratil domu a sedel a koukal na zpravy na nasi politiku a aby mu to zahranici proste nechybelo! Kdyz budete chtit, problem s detma urcite nebude, deti jsou strasne moc prizpusobivy :-) Mimochodem co si date doma jako prvni na jidlo? :-))
OdpovědětVymazattchyně chystá řízky se salátem ;) ale v zásadě by mi to bylo jedno, asi si akorát příležitostně skočím do Alberta pro rohlík a vysočinu :D
VymazatJo, taky znám ze svýho okolí případy, že se dá vycestovat do zahraničí s jedním i více dětmi... A vůbec bych se nedivila, kdybyste byli za nějaký čas podobný případ. Ostatně, jste tak dobrej team, že vy zvládnete všechno...
OdpovědětVymazatTak hodně štěstí do budoucna kdekoliv! ;)
děkujem moc :)
Vymazatja jsem fakt spatna z toho, ze ty periny vyhodite? oni nemaji nejaky aukro, nebo nejakej server, kde by se to dalo udat? :((
OdpovědětVymazatpeřiny pro hosty jsme nakonec vnutili kamarádovi pro návštěvy, ale ty naše... jako přes rok jsme se do toho potili, kdo by v tom spal :/ v charity shopech pokud vím lůžkoviny neberou a nechat to někde v tašce pod schodama se obávám že je zas proti pravidlům pronajímatele (a asi by to ani nikdo nepochopil). Ale hlavně, v něčem musíme spát a druhej den jedem v osm ráno na letiště, takže to by se prostě ani nic nestihlo... co nadělám!
Vymazatto už je tak dloouho co já tedka budu číst :-( a hlavně štastnej návrat :-))
OdpovědětVymazatděkujem!
VymazatTenhle příspěvek mě naprosto chytil za srdce, fakt!!!
OdpovědětVymazatDěkuju Aravis! Vzpomínáme na vás mimochodem, zrovna dnes si soused odnesl hostovské peřiny, byli jste poslední, kdo v nich spal :)
VymazatA jak se nám v nich spalo krásně!
VymazatPřekontrolovat eToro, největší sociální investiční síť na světě, kde miliony klientů vydělávají kopírováním obchodních rozhodnutí našich nejlepších obchodníků.
OdpovědětVymazatObchod odkudkoli - Čas jsou peníze. Obchodujte na počítači, mobilu a tabletu
227,651,647 - Otevřené obchody na eToro