sobota 22. září 2012

Týden v obrazech

Poslední kalendářní týden vcelku. Už jen čtyřikrát se vyspíme a jedeme na letiště. Zaměstnává nás balení, uklízení bytu před předávkou a zařizování různých maličkostí spojených s opuštěním zdejší existence a obnovení české. Poslední nákupy v centru. Vyhazování funkčních věcí, které mi trochu rve srdce, ale kdo by chtěl spát po nás v našich peřinách a pít z našich hrnků (a stěhovat se to nevyplatilo).

V pondělí jsme šli do města přes Trinity College, mnohem zalidněnější než během prázdnin. A mnohem zalidněnější, než kdykoli během roku, protože zrovna začínal semestr a centrální prostranství bylo plné agitačních stánků studentských spolků a asociací – od sportovních klubů přes vědce a filozofy až po módní kluby a politická hnutí. Byla jsem u vytržení a poprvé v životě jsem doopravdy litovala, že jsem nevycestovala aspoň na jeden semestr přes Erasmus.

IMG_20120917_100505

IMG_20120917_100510

IMG_20120917_100834

IMG_20120917_100251

Odlovili jsme pár kešek – po dlouhém období, kdy jsme prostě nekešovali, protože c:geo zrušilo možnost zobrazit keše na mapě a ze směru+vzdálenosti jsme prostě nikdy nepoznali, jestli se ke kešce nějak rozumně dostaneme nebo ne. Teď se Lvíček naštval a koupil si na iPhone oficiální geocaching aplikaci. (Ne, koukat se do mapy dopředu nás nebaví.) Ve středu jsme byli na posledním obědě v Googlu a uvědomili si, že krom toho ekonomického aspektu nám jídlo v práci fakt vůbec nechybí – zlatá domácí strava.

IMG_20120919_131918

Včera jsme byli na procházce u moře – a zřejmě vzhledem k tomu, že jsme šli v netradiční dobu (uprostřed odpoledne), jsme výjimečně narazili na příliv. Užili jsme si nádhernou procházku po mořském břehu a přitom si povídali, pět dní do odjezdu – a zjistili jsme, že máme oba pocit, že se nevracíme natrvalo. Že chceme domů, těšíme se domů a určitě tam na nějakou dobu plánujem zakotvit – ale zároveň je pro nás zvláštní představa, že by to bylo už napořád. Víme, že s dětmi to tak jednoduché nebude, ale není to nemožné. Je to zvláštní pocit a jsem v něm trošičku rozpolcená – v naší zemičce to mám nejradši na světě, máme tam rodinu a drtivou většinu kamarádů a je nám bez nich smutno. Ale když člověk zkusí život v jiné zemi, přičichne k něčemu, co se strašně špatně opouští. Nejde o tu konkrétní zemi; jde o ten životní styl.

Kromě toho, jakkoli blbě to vyzní, jakkoli je to náročné a vyčerpávající a jakkoli mi vadí vyhazovat naprosto funkční věci, které se provinily jen tím, že se je nevyplatí stěhovat… trochu zvráceně mě to v jistém smyslu baví. Člověka to nutí oprostit se od balastu, od té tuny suvenýrů a krámů, s vyhlídkou brzkého přesunu si je z velké většiny ani nepořizovat a udržovat osobní majetek na udržitelně malé úrovni.

IMG_20120921_150104

IMG_20120921_150410

Cestou zpátky jsme natrefili na ulici, kterou jsme ještě nešli (a která je průchozí, což je tu poměrně vzácný jev), takže jsme při jedné z posledních procházek objevili novou trasu, všude byl nejnádhernější podzim a nám bylo tak strašně fajn, jako snad ještě nikdy.

IMG_20120921_154149

Zašli jsme si do francouzské restaurace na berry tart & tea for two. Celou dobu jsem to popírala, ale v posledních dnech to na mě dolehlo – bude mi to tady chybět. Aspoň trochu. Aspoň něco. Aspoň nějakou dobu. (Jsem ostatně povahou sběratel a všechno, co jsem kdy vlastnila, viděla a navštívila, bych nejradši měla na dosah napořád.)

IMG_20120921_155040

IMG_20120921_155311

Viděli jste někdy letící labutě…?

IMG_20120921_164002

No a včera byla Culture Night, obdoba Muzejní noci, jenže nám se nikam tahat do centra nechtělo, tak jsme se dokopali po večeři aspoň do Národního muzea tisku nedaleko od nás v Beggar’s Bush. A byli jsme nakonec rádi, viděli jsme spoustu tiskařských lisů z různých dob a na jednom jsem si mohla sestavit a vytisknout plakátek s vlastním jménem ;)

IMG_5686

IMG_5696

IMG_5702

Dneska keška v docích u bývalého nádraží. Nenapadlo by mě, co to bylo za budovu; takovéhle objevné keše mají smysl.

IMG_5724

IMG_5726

IMG_5729

Nádherné, skoro bezmračné nebe. Sluníčko pěkně pere do očí nebo do zad, ale když jste ve stínu, mrznete. Podzim je tady. Skoro zima – ráno jsem měla na telefonu teplotu 1 stupeň, takový mráz nebýval ani v prosinci. Doufáme v babí léto ještě u nás. Nejsme nároční, uspokojí nás i takových patnáct stupňů.

IMG_5731

IMG_5732

Tohle je asi poslední nějak extenzivně obrázkový post před odjezdem. Jednak už nebude co fotit, jednak nebude čas a jednak nebude ani připojení, které mají odstřihnout v pondělí. Dlužím vám ještě cedulkový blog a pak taky report z cab tours z Belfastu (už přes půl roku, brr), ale to budu dodělávat asi už z domova. Tedy, to je celkem relativní pojem poslední dobou… prostě odněkud z Čech.

Děkuju všem věrným i nevěrným čtenářům za ten společný rok a půl. Ještě se uvidíme… :)

14 komentářů:

  1. to je také čudné, že už nebudeš písať o Írsku.... Inak, moja kamarátka sa tam sťahovala pred pol rokom s dvoma malými deťmi a nevidela to ako nejaký veľký problém :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. no Slovák, co nás stěhoval, tvrdil, že většina lidí se do Irska do roka vrátí :)) to teda v plánu není, ale člověk nikdy neví... :D

      Vymazat
  2. Ja si taky myslim, ze jak clovek fakt pozna ten zivotni styl jinde, bylo by hrozne divny, kdyby se vratil domu a sedel a koukal na zpravy na nasi politiku a aby mu to zahranici proste nechybelo! Kdyz budete chtit, problem s detma urcite nebude, deti jsou strasne moc prizpusobivy :-) Mimochodem co si date doma jako prvni na jidlo? :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tchyně chystá řízky se salátem ;) ale v zásadě by mi to bylo jedno, asi si akorát příležitostně skočím do Alberta pro rohlík a vysočinu :D

      Vymazat
  3. Jo, taky znám ze svýho okolí případy, že se dá vycestovat do zahraničí s jedním i více dětmi... A vůbec bych se nedivila, kdybyste byli za nějaký čas podobný případ. Ostatně, jste tak dobrej team, že vy zvládnete všechno...
    Tak hodně štěstí do budoucna kdekoliv! ;)

    OdpovědětVymazat
  4. ja jsem fakt spatna z toho, ze ty periny vyhodite? oni nemaji nejaky aukro, nebo nejakej server, kde by se to dalo udat? :((

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. peřiny pro hosty jsme nakonec vnutili kamarádovi pro návštěvy, ale ty naše... jako přes rok jsme se do toho potili, kdo by v tom spal :/ v charity shopech pokud vím lůžkoviny neberou a nechat to někde v tašce pod schodama se obávám že je zas proti pravidlům pronajímatele (a asi by to ani nikdo nepochopil). Ale hlavně, v něčem musíme spát a druhej den jedem v osm ráno na letiště, takže to by se prostě ani nic nestihlo... co nadělám!

      Vymazat
  5. to už je tak dloouho co já tedka budu číst :-( a hlavně štastnej návrat :-))

    OdpovědětVymazat
  6. Tenhle příspěvek mě naprosto chytil za srdce, fakt!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Aravis! Vzpomínáme na vás mimochodem, zrovna dnes si soused odnesl hostovské peřiny, byli jste poslední, kdo v nich spal :)

      Vymazat
    2. A jak se nám v nich spalo krásně!

      Vymazat
  7. Překontrolovat eToro, největší sociální investiční síť na světě, kde miliony klientů vydělávají kopírováním obchodních rozhodnutí našich nejlepších obchodníků.

    Obchod odkudkoli - Čas jsou peníze. Obchodujte na počítači, mobilu a tabletu

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětVymazat

Když budete komentovat bez přihlášení, vyplňte prosím aspoň jméno :)