Líná bilance

Dneska jsem strašně líná a užívám si toho, že nemusím nic dělat - jsem zahrabaná v posteli, piju čaj a koukám na 2 Broke Girls. A že nic nemusím, dostala jsem chuť přece jenom napsat bilanci, krátkou a pozitivní. Takže 2011:

Leden - čekám na nástup do dohodnuté práce, zařizujem spoustu věcí, debordelizujem byt.

Únor - nastupuju do firmy, která dělá fotoknihy. Postupně zjišťuju, že majitel vůbec neví, co může od nově vytvořených marketingových pozic chtít, protože tomu nerozumí, ale zato k k nim zaujímá stejně nadřazený a vševědoucný postoj jako ke všem ostatním podřízeným. Nadávám si, že jsem nedala na svoji intuici a nezkusila radši hledat o pár měsíců dýl, jenže v mém oboru byla pořád docela znát krize a nabíral málokdo. Domlouváme se na odchodu asi k půlce března.

Březen - další dávka životopisů a výběrových řízení. Lvíček se začíná zamýšlet nad prací po škole a kamarád ho ukecá na pohovor do Googlu. V průběhu měsíce prochází telefonními pohovory a koncem března odjíždí na on-site interview do Dublinu. Už tou dobou věřím, že to vyjde, ale mlčím.

Duben - zpráva o tom, že ho berou, přišla tři dny před mým nástupem do práce, ať žijou paradoxy. Nastupuju na svoje narozeniny v pondělí 11. a když to šéfovi řeknu, pošle mě domů, ale v průběhu dne si to rozmyslí a domlouváme se, že zůstanu do června. Nakonec je to jen měsíc, ale pro mě jeden z pracovně nejzajímavějších měsíců v životě - práci pochopím brzo a všichni jsou se mnou spokojení, což je balzám na sebevědomí. Promýšlíme praktické věci spojené se stěhováním, oznamujeme rodině a kamarádům.

Květen - končím v práci a naplno se začínáme věnovat přípravám. Prodáváme auto, odhlašujeme pevnou linku... kupujeme letenky. Ono se to fakt děje :)

Červen - Lvíček odstátnicovává (samozřejmě s červeným diplomem :D) a "za odměnu" jedeme na dovolenou - all inclusive na Krétě je bomba.

Červenec - jeden velký blázinec, balení, zařizování, rozlučky s kamarády - utíká to, ani nevíme jak, a 21. stojíme každý s jedním velkým a jedním malým kufrem na letišti (pár beden se sezónním oblečením, elektronikou apod. za námi posílá relokační agentura). Chvílemi je to zvláštní, ale ani na okamžik nezapochybuju. Pak přichází velká hromada poprvé - letiště, taxík, dočasný byt, nákup, vaření, praní, procházky, rádio, televize... Lvíček začíná hned po víkendu chodit do práce a já nám hledám byt, což se podaří rychle a v perfektní lokalitě - oběma se nám moc líbí, takže souhlasíme i s vyšším nájemným. Lvíček se dozvídá, že každý nováček v týmu musí na 4-6 týdnů do Států, tak se domlouváme, že si zaplatím letenku a pojedu s ním.

Srpen - stěhujeme se, je to víceméně jen přes ulici, takže jen dvakrát jedem s kufry. Lvíček si zvyká v práci, já si nějakou hledám. Troufale koukám i na Google a z pozic s češtinou mě nejvíc zaujme jedna, jejíž nevýhoda je jen, že je dočasná. Zkouším pohovor a dostávám ji. Jsem strašně nadšená; nabízejí mi nástup od září, ale to letí Lvíček do Států a já nechci být tak dlouho bez něj. Zkouším vyškemrat říjen a daří se; budu tak moct odletět jen o týden dřív než on. Posledních pár týdnů jako houswife.

Září - Kalifornie! Zatímco v Irsku bylo celé léto kolem 20, v Mountain View je tak, že ještě když Lvíček přijede v sedm z práce, jdeme se naložit do venkovní vířivky. Během týdne poznávám realitu Silicon Valley bez auta, o víkendech cestujeme a je to boží.

Říjen - po příšerném letu zpátky do Irska se přes víkend jakžtakž zregenerovávám, v pondělí nastupuju do práce a jsem nadšením bez sebe. Po týdnu se vrací Lvíček, chodíme spolu na snídaně a večeře a poslední pátek v měsíci slavíme Halloween.

Listopad - spousta výletů po Dublinu a první návštěvy, tchánovci a petulka. Začíná advent, poslouchám irské vánoční rádio Christmas FM a pořizuju dárky.

Prosinec - první návštěva doma po pěti měsících. Nejdřív trošku zvláštní, ale za chvíli jsme do všeho vpluli. Moc ráda jsem všechny viděla, ale vracet bych se ještě nechtěla. Silvestra trávíme v Dublinu, nemocní, uždibujeme jednohubky a skypujeme domů. Po půlnoci padly asi tři petardy - neříkám, že miluju dvouhodinové bouchání šílenců odpalujících pyrotechniku z balkónů, zaparkovaných aut, parků a zídek od popelnic, ale tahle naprostá laxnost k oslavám všeho druhu mě ubíjí. 2011 byl fajn rok, ale náročnej. Z nějakýho důvodu mám pocit, že 2012 bude tak nějak uklidňující, završující, že spousta věcí tak nějak zacvakne na svoje místo. Uvidíme...