neděle 29. ledna 2012

První celodenní výlet: Kilkenny

"Musíme se projít na Connolly," přivítal mě Lvíček hned ve dveřích, když jsem přišla v pátek z práce. "Já se překouk a koupil lístky na 7:20 místo na 9:10."
Polilo mě horko. Už těch 9:10 bylo pro nás, rozmazlené vstáváním v osm, na hranici použitelnosti. Na druhou stranu, táhnout se ještě večer na nádraží, měnit rezervaci za bůhvíjaký poplatek... "V kolik bysme museli vstávat?" "Když nebudem snídat doma, tak v šest." "To dáme, dospíme to ve vlaku," rozhodli jsme se - a šli v půl jedenácté spát.
Trochu jsem se bála, že nezaberu, ale usnula jsem rychle a sladce, sny prokládané honičkami v taxíku z pražského bytu na dublinské nádraží. Lvíček naproti tomu usnul pozdě a spal blbě, ale v sobotu ráno jsme se celkem úspěšně v šest vzbudili a vykopali z postelí.
Zakrojila jsem večer upečenou vánočku na snídani do vlaku a šli jsme na taxík, protože takhle ráno žádná MHD nejezdila (zdravím petulku). Na nádraží jsme byli s půlhodinovým předstihem (přepravní podmínky Irish Rail vyhrožují, že pokud neobsadíte rezervovaná sedadla dvacet minut před odjezdem, ztrácíte na ně nárok - je to asi podobná báchorka jako o leprikónech na konci duhy, protože vlak přistavili ne dvacet, ale pět minut před odjezdem, a to na nejvzdálenější nástupiště cca 5 minut chůze od haly :D Miluju Irsko. Ale rezervace na sedačkách skutečně byla, a to dost sofistikovaně:


Po usazení jsem vytáhla správně mastňácky vánočku a posnídala s ušetřeným půlkelímkem (slušného) nádražního cappuccina. Po pár kilometrech jízdy začalo svítat a za další kus cesty se nám otevřela takováhle scenérie:


Visela jsem přilepená na (špinavém) okýnku, protože krajina za oknem bolestně připomínala České středohoří. Hodina a půl utekla docela rychle a na nádraží v Kilkenny jsme byli ve chvíli, kdy jsme původně měli v plánu nastupovat do vlaku - a byli jsme rádi, že nás jízdenkový přehmat dokopal.

Mrzlo, což není v Irsku úplně obvyklé; z infocedulí jsme museli otírat námrazu a obvyklá smaragdová zeleň trávníků se proměnila v barvu mátové zmrzliny. Přes dvě křižovatky jsme došli k rozcestí před hradem; centrum Kilkenny je sympaticky kompaktní.




Z fotky to možná nevypadá (je focená zdálky z hradního parku), ale hrad je obrovský a impozantní, ve srovnání s tím v Malahidu, kde jsme byli na Halloween, je asi jako Lednice nebo Hluboká proti Vrchotovým Janovicím. Prohlídka obnášela středověké základy a část dvou horních pater - fotit se tam nesmělo, ukořistila jsem jen jednu fotku v oddělené rotundě s promítáním krátkého historického filmu, to jsem to ještě nevěděla :).


Je to škoda, protože interiéry byly hezké a zajímavé - v hradu se mísí středověká angloirská architektura s orientálními dekoracemi interiérů, nejvíc mě ale nadchly ornamentálně zdobené radiátory :))). Majitelé si taky potrpěli na obrazy, takže jedna obrovská místnost s poloprosklenou střechou fungovala jako obrazárna. Nás letité portréty ani krajinky moc neoslovily, moc se nám ale líbil dvojitý mramorový krb s vyřezávanými výjevy z hradní historie.

Během prohlídky se do nás začala dávat zima a taky únava z nevyspání; myslela jsem, že někde v centru ulovíme u stánku kelímek s čajem, ale když jsem uviděla krásnou hradní čajovnu, ráda jsem plány přehodnotila.



Po čaji jsme opustili hrad a šli si prohlédnout centrum, hlavně proslavené "slips" - vlastně úzké průchody mezi domy z ulice do ulice. Ten nejslavnější má i cedulku a přízvisko Butter slip, protože v tomhle průsmyku dřív stávaly stánky s máslem (dneska je tam několik stylových obchůdků a pár žebráků).



Jenže už se blížila dvanáctá, my vstávali v šest, snídali v půl osmé a dohnal nás hlad. Po krátké poradě s TripAdvisorem jsme se rozhodli pro blízký irský pub, u nějž recenze slibovaly stylovou atmosféru a slušné jídlo. A nebyli jsme zklamaní. Poprvé jsem ochutnala irish stew (no... maso s mrkví a s bramborem, akorát jehněčí :D) a Lvíček byl nadšený z krbu. Vůbec mám poslední dobou pocit, že jednou bude domů chtít minimálně umělý :))



(na obou fotkách vypadáme šíleně, ale pro ilustraci 1. stew, 2. krbu :))

Pokračování v dohledu...

2 komentáře:

  1. Butter Slip je jak z Harryho Pottera. Krásný výlet, je dobře, že jste si přivstali ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat

Když budete komentovat bez přihlášení, vyplňte prosím aspoň jméno :)