K majáku 2.

Cestou k molu a na začátku mola nám pomalu začínalo docházet, jak moc je to vlastně daleko, ale rozhodli jsme se to dojít stejně. Vzdát teď by nás frustrovalo dvojnásob, protože bychom se museli už jenom vracet hnusnou cestou kolem průmyslových budov a přístavu, unavení a žízniví tak jako tak a bez dosažení cíle… takže jsme furiantsky vyrazili na zteč.

Tahle část starého přístavu připomínala starořímské vykopávky ;)

…a tady nám začínalo být jasné, že to molo bude o malinko delší než vypadalo…

Kolem projížděly trajekty, tak jsme se kochali :)

Tady pro změnu nákladní loď:

Pohled zpět asi z půlky mola – jo, je to dálka. (Dodatečně jsme zjistili, že molo má asi dva kilometry, ehm.)

To není vstup do bazénu, to je Buena Vista Social… ehm, Half Moon Swimming & Water Polo Club (že by se mi chtělo!)

Takovéhle pidikytičky rostly mezi kameny (sponku jsem vyfotila schválně, dává tomu správný postapo ráz):

Asi rybářská loď, každopádně to hejno racků za ní je fascinující:

Pomalu se blížíme…

…když vtom Lvíček objevil tuhle kolonii ptáčátek (na první pohled poměrně dobře schovanou)! Asi deset minut jsme tam stáli a ňuňali a óchali. Člověk by si hned takovou ptačí kuličku pomuchlal, kdyby nevěděl, že před ním uletí :D

ÚSPĚCH!!!

(U majáku kromě několika desítek rybářů, pár pamětních laviček a tohohle graffiti vůbec nic nebylo, takže jsme se holt zase otočili a vydali zpátky. To už začínalo bolet :D)

(Tohle je jen malý kousek cesty, co nás čekala…)

Odpočinek po cestě (hodně zvláštní mraky). Pro zabavení mi mj. Lvíček vyprávěl děj Prométhea, to je vám taková kravina, že jsem ráda, že jsem to neviděla :D

Nakonec jsme se dovlekli do Ringsend Parku, kde jsme asi čtvrt hodiny nabírali síly na lavičce. Mezitím přišel do parku chlápek s labradorem a tenisákem, ten labradorovi hodil, on se za ním samozřejmě horlivě rozběhl, přinesl ho zpátky, ale než ho odevzdal, zůstal chvíli bloumat ve vyšší trávě přímo před námi. Když už to bylo delší než pár sekund, zaujalo nás to – a za dalších pár chvil se vynořil s prasklým basketovým míčem v tlamě a vydal se hrdě k pánovi. Nestihla jsem to bohužel vyfotit, byl to zlomek vteřiny, ale ten jeho pohled byl k nezaplacení – hele, našel jsem větší a lepší míč! :D

Pak jsme se přes park došourali do Tesca a domů, kolem půl osmé, strašně hladoví, ale naprosto bez síly připravit si i studenou večeři, takže než jsem toho byla schopná, musela jsem otevřít pytlík slaného pečiva a nasypat nám trochu do misky pro nabrání sacharidů. A studená sekaná s irským soda chlebem pak byla přímo božská (i když jinak mě ten chleba extra neuchvátil).

Courtesy of Lvíček: plánek naší trasy pro ilustraci (a pro pobavení)…