neděle 10. června 2012

K majáku 1.

Abych dokončila výčet poprvé z minulého příspěvku: už několikrát jsme okukovali maják na konci mola vedoucího z výběžku pobřeží Dublin Bay, častého cíle našich výletů (nejezdí tam auta, je tam klídek, příroda, fajn výhled a při odlivu spousta mušlí). Vždycky jsme se rozhodli k němu nedojít, protože je to ještě fakt dost daleko.

Abych to zkrátila: měli jsme kurva pravdu :D

Původní plán na odpoledne přitom vypadal úplně jinak – oběd mě zmohl tak, že jsem si sprostě dala asi na hodinku šlofíčka, pak jsme se hodinu vykopávali z baráku, takže ven jsme vyráželi až okolo třetí a plán byl jenom dojít k moři, projít se po přilehlé rezidenční čtvrti a cestou zpátky nakoupit v Tescu na večeři a na druhý den.

Trochu odbočím. Dneska hraje Irsko první zápas na Euru a místní jsou fotbalem posedlí prakticky stejně jako ragby, v otázce národnostní výzdoby možná i víc. Autům trčí ze zadních okýnek vlaječky a zrcátka se pyšní “vlajkovými” návleky, dokonce i taxíky. Domy a vchody do obchodů jsou ověšené girlandami z irských vlajek a v oknech mají irské vlajky vyvěšené nebo vylepené, často s nápisy jako “Go boys” atd. Prožívají to zkrátka fakt hodně a tomu odpovídala i akce, na kterou jsme narazili na benzínce při cestě:

IMG_4772

Za nákup sobotních novin (Irish Independent) jste dostali zadarmo kopačák. Od benzínky se trousily davy kluků s kopacími míči a jeden ze zaměstnanců je u stojanu na vzduch nafukoval:

IMG_4769

Taky jsem měla cukání si ho pro tu srandu koupit, ale nechtělo se mi ho tahat s sebou, tak jsem odolala (se skrytou myšlenkou, že třeba na zpáteční cestě, hehe), ale oba jsme se rozhodli uspokojit chuť na zmrzlinu a zalíbil se nám Big Cone – to je takový velký vanilkový kornout a la točená zmrzlina, ale fakt VELKÁ točená zmrzlina, a koupili jsme si každý svůj (taky stál jeden dvě a půl eura). Říkala jsem si, že jsem blázen a že to nesním, ale nakonec jsme byli sakra rádi, že jsme si ho dali (a každý svůj), protože jsme z toho čerpali energii celé příští čtyři hodiny chůze.

IMG_4780

To bylo ještě pořád v plánu zabočit do Sandymountu a pomalu otočit domů, ale mně se ze Sean Moore parku, kde jsme jedli tu zmrzlinu, zpátky mezi baráky nechtělo a ukecala jsem Lvíčka, ať to radši stočíme doleva k moři, kde už jsme dlouho nebyli. Okamžitě jsme byli rádi, že jsme to udělali – tolik zeleně a kytek, cvrlikání ptáků, poletujících čmeláků a jarní vůně nikde jinde v našem okolí není.

IMG_4795

IMG_4797

IMG_4799

IMG_4803

IMG_4805

IMG_4813

“Tak když už jsme tady, tak to k tomu majáku dojdem,” rozhodl se Lvíček a já neprotestovala – bylo krásně, domů se mi nechtělo a NĚKDY jsme tam zkrátka dojít chtěli, tak proč ne?

Na konci mušlí pláže, kde to obvykle vždycky otáčíme, jsme obešli elektrárnu a pokračovali dál. Našli jsme další pláž, kde se spousta dětí koupala a další spousta trénovala nejrůznější vodní sporty. Taky spoustu písku a vysoké trávy.

IMG_4817

IMG_4823

Tou dobou jsme byli už asi dvě hodiny na cestě a tenhle pohled nás měl varovat. Ale nevaroval, protože odtamtud vypadalo molíčko směšně krátké, nějakých 200-300 metrů, a my byli tak akorát rádi, že máme cíl na dosah…

IMG_4828

Žádné komentáře:

Okomentovat

Když budete komentovat bez přihlášení, vyplňte prosím aspoň jméno :)