Bavaria City Racing Dublin 2.

V neděli ráno, tedy v den tak dlouho dopředu plánovaného a pečlivě ohlašovaného “závodu”, jsme se vzbudili a LILO. Lilo strašně, lilo jak z konve a přemýšleli jsme, že v tomhle počasí nemá ani cenu nikam chodit. Během dopoledne se ale počasí trochu umoudřilo, pršelo už jenom mírně a my jsme se nabalili jak na lyžovačku, nasadili nepromokavé bundy s kapucemi a vyrazili najít nějaký flíček u Samuel Beckett’s bridge.

To se nám sice podařilo, ale už cestou jsme viděli, jak je celá akce monstrózní: uzavřené křižovatky, policejní zátarasy a jeden z hlavních východozápadních tahů městem oplocen z obou stran mobilními zábranami. Přešli jsme most, postavili se k jedné z naší, tedy jižní strany a pozorovali ohromnou frontu, která se tvořila na mostě na příchodu k placené tribuně. Lidi v ní stáli ještě hodinu po oficiálním začátku, takže fakt parádní organizace :D.
Co říct k samotné akci? Kdyby nebyla taková kosa a nepršelo, kdyby se člověk mohl u trati rozvalit (nebo aspoň opřít o zábrany) s pivkem a užívat si… byla by to zábava. Ale to by se to nesmělo pořádat v Irsku, nebo by aspoň pořadatelé museli uplatit leprikóny, aby bylo počasí aspoň jako den předtím, a ne nejhnusnější za poslední tři týdny. A v tomhle to byla šílená pruda. Z paddocku, který byl kousek od nás, vždycky vyjelo pár aut – formule GP2, terénní buginky, otuzené káry polepené logem energydrinku Monster – profrčely kolem nás, že jsme si stěží stihli udělat fotku, zmizely v dálce… pak se x minut čekalo, než dojedou na konec dráhy a stejnou trasou se vrátí. A zase x minut, než pojede nová várka. Dvě vteřiny zábavy a deset minut mrznutí v dešti.



Motoakrobat dělal aspoň fakt pěkný kousky :)


Asi po hodině přišlo to, na co všichni čekali – Jenson ve formuli. Její burácení nám vařilo krev už na dálku, a když se mihla kolem (člověk nemohl prakticky ani mrknout, aby ji nepropásl), přímo jste cítili, jak vám ten zvuk zatřepotal s membránou ušního bubínku. Nepopsatelný zvuk! A nepopsatelný pocit, tahle auta jsou opravdu impozantní, i když menší, než jaký můžete mít z televizních přenosů pocit.


(První fotka při výjezdu, druhá při návratu; ostře se vyfotit nedala.)
Takovéhle shromáždění si samozřejmě nenechali ujít sponzoři a rozdávali pláštěnky (praktické), vlaječky a skládací periskopy :D. Nevzala jsem si, ale vtipný nápad!


Severní a jižní část města nebyla úplně neproniknutelně oddělena, ale na tenhle most se stála odhadem tak desetiminutová fronta :D No a samozřejmě zavřeli přilehlou stanici DARTu (“aby nám sem snad proboha nejezdili lidi”), takže jsme museli vymrzlí a zmoklí (dobře, ne moc, ale příjemně nám taky nebylo) domů pěšky. Co už…

Shrnuto: počasí nahovno, organizace vcelku taky, ale kvůli té formuli… jo, mělo smysl tam jít :)