Pracovní stěhování

Dlouho jsem nepsala o práci. Nebylo vlastně co. Dělat v Googlu neznamená válet se celej den na gauči, hrát fotbálek a pinčes a cpát se ovocem, sušenkama a čipsama zadarmo, to doufám většina z vás chápe, i když nepopírám, že čas od času je to fajn využít, zašívárnu s lenoškama bych zavedla v každý firmě povinně (to už se musí starat každej manažer, aby mu tam podřízený netrávili půlku pracovní doby, a to se dá ošéfovat realisticky nastavenejma a vyžadovanejma normama) a jídlo a limonády už mi nějak přijde nenormální, že jinde zadarmo nejsou, to bude jednou asi pěkně debilní zvykání (ale v AVG jsme teda měli aspoň ovoce a to bylo fakt fajn).

Ale odbočuju od tématu. Samozřejmě práce v Googlu je jenom tak sexy, jak je sexy její náplň, kolegové a manažer, stejně jako práce kdekoli jinde - nikam jsem nešla a odnikud neodcházela kvůli benefitům, vždycky záleželo na práci a na lidech (a na penězích, samozřejmě, ale od doby, co nejsem hlavní zdroj rodinných příjmů, má pro mě tenhle aspekt čím dál menší váhu). O náplni jednak mluvit nemůžu a jednak je fakt poměrně nudná, respektive ne nudná, ale stereotypní, a to i když se střídá několik dílčích typů činnosti. Skoro mám pocit, že 11 měsíců, na které máme kontrakty, je tak akorát, než by jeden vyskočil z okna. Pár kolegyň se sice po jeho skončení vrátilo na druhý cyklus, ale za prvé mám pocit, že předtím všechny dělaly trochu jinou práci (určitě minimálně dvě ze čtyř), a za druhé mezi tím měly cca 3měsíční pauzu, což mi připadá jako minimum na vypláchnutí hlavy.

Jako jeden z mála týmů jsme pro sebe měli kancelář, i když se tomu tak dalo říkat jen se zavřenýma očima – šlo o předělanou zasedačku, navíc v relativně staré budově, kde byla poměrně zastaralá klimatizace fungující na principu 1) chladí, 2) topí. Nic jako termostat neexistovalo. Samozřejmě že i v nelidském irském květnu s dvanáctistupňovými teplotami zapínali skandinávští kolegové “chladit” a mně jeden z výdechů foukal na zápěstí a to mi pak mrzlo, děsně nahouby pocit, kdo to neznáte :D Tak jsem jim to vždycky vypla, oni to pak vždycky zapli, and so on...
Před dvěma týdny jsme se dozvěděli, že se budem stěhovat, jupíjajej! A v pátek skutečně přiběhli stěhovací maníci, naložili krabice a vyložili je v nové budově. První mírné zklamání bylo, že místo zcela nově zrekonstruovaného nejvyššího mrakodrapu v Dublinu (13 pater, ehm) jde o vedlejší budovu, které má Google pronajatou jen část. Dneska jsem si tady vybalila, aklimatizovala jsem se a můžu sumarizovat dojmy. Takže plusy:

• problémy s klimatizací se opravdu minimalizovaly (zdráhám se po jednom dni napsat vyřešily, ale vypadá to nadějně)
• je to openspace, ale není tak hrozný jako některé jiné, máme poměrně dost soukromí
• mikrokuchyňka je na rozdíl od předchozího působiště kousíček a pořád plná, protože lidí je tu stále málo.

A mínusy:

• záchody jsou v mimogooglí části budovy a abychom na ně mohli chodit, potřebujeme ještě jednu separátní otevírací kartu!!! to je asi největší fail ever, záchody mimo kancelář, navíc s navíjecími hadrovými ručníky místo papírových, sušáky na čudlík místo airbladů a automaty na tampóny za prachy místo zadarmo (jo, vím, to už je zhejčkanost, ale stejně – snad máme mít jednotné podmínky všude...)
• nějak tu nemůžu dejchat a každou chvíli musím odbíhat ven na vzduch (nedostatek kyslíku má taky vliv na moje pracovní schopnosti, ale to můžou být taky zkreslené výsledky jen dneškem, kdy je venku fakt hnusně, tlak nahovno a hlava mě bolí asi taky hlavně z počasí)
• vlastně tu vůbec nic není, pár uzavřených sedaček na takové polosoukromé sezení a v atriu pinčesový stůl (to mě nebere, protože jsem nikdy nehrála ani kulečník, ani fotbálek, ale nějaká vyloženě odpočinková oblast tu není, ani telefonní budka, které byly super, když si člověk potřeboval něco v klidu vyřídit, o samostatné relaxační místnosti nebo obědové restauraci přímo v budově ani nemluvím)... jo, jsou to problémy prvního světa, ale chci jenom přiblížit ten pocit, že místo v relativním centru dění jsme teď v úplný řiti a na okraji :)

Ale mám u stolu šuplíčky, tak jsem zas trochu smířenější. A výhled do zeleně je taky plusovej bodík. Nějak to tu překlepu, to zas ne že ne.