Pohřebiště medúz

Včera jsme tu měli svátek. Nevím vůbec jaký, s královnou to vzhledem k irské nevraživosti směrem k Británii zřejmě nemělo nic společného a v kalendáři nikdy nic nepíšou, jen “June Bank Holiday”, ale samozřejmě jsme neprotestovali – po nedělní formuli jsme už celé odpoledne nebyli schopní vůbec nic dělat, jen jsme zbytek odpoledne rozmrzali v posteli.

Sváteční pondělí jsem strávila skoro celé gruntováním kuchyně (a vařením a přidruženými činnostmi), ale po obědě jsme se šli projít k moři. A tam jsme zjistili, že vlivem nedělního hnusopočasí (na moři možná byly i bouřky, ty jsou pro pevninské Irsko víceméně neznámé) se z oceánu vyplavila spousta bordelu. Řasy, primárně. A pak jsme narazili na medúzu. A na další. A na spoustu spoust dalších.

Do té doby jsem viděla medúzy v počtu jedné, maximálně dvou najednou – ať už ve vodě nebo chcíplé na pláži, kde si je většinou nějaké dítě nabíralo lopatkou do kbelíčku. Včera jsem jich během té asi kilometrové cesty po pobřeží viděla stovky, a můžu říct, že snad i tisíce. Na některých místech se pro medúzu nedalo šlápnout na písek. Navíc se lišily ve stupni soudržnosti a vnitřní barevnosti… fujtajxl. Musela jsem vám to vyfotit…