Noc poslední, noc první

Čtvrteční noc měla být nejsvobodnější v našem životě – už bez všech závazků tady, ještě bez všech závazků tam. Už jsme měli sbalené i budíky, což Lvíček pokládal za svobodu toho, kdy vstávat – já ne, protože jsem měla k ránu sen, že jsme spali do půl jedenácté (na půl dvanáctou jsme měli domluvený odvoz) a nestihli jsme se pořádně ani nasnídat. Věděla jsem, že je to nesmysl, ale nedokázala jsem už znova usnout (znát čas by mi v tomhle ohledu spíš pomohlo, tak jsem si vyčítala, že jsem si nenechala na nočním stolku aspoň hodiny), tak jsem zírala do stropu a čekala, až se vzbudí i Lvíček, což bylo asi v půl osmý :D.

Rekapitulovala jsem – ne nějaké fatality, ale co jsme všechno nestihli udělat před odjezem; věci, které jsme si naplánovali po návratu z dovolené s vidinou, že budeme mít skoro měsíc a spoooustu volného času... no, ehm... nestihli jsme skoro NIC. Plánovali jsme si projet nové Picanto a Polo, jet na výlet do Karlových Varů, kdesi cosi, ale každý den jsme měli nabitý, hlavně minulý týden jsme se skoro uštvali.

Takže jsme vstali. Furt strašně lilo a jediný deštník jsme potřebovali suchý sbalit do kufru, takže jsme pro snídani do Billy šli v turbanech z ručníků a bylo nám to jedno. Just a perfect day :) Dobalili jsme poslední kousky a dopoledne uteklo... stále v dešti jsme naložili kufry a vyrazili na letiště.

Přeskočím teď půl dne, abych se dostala k tomu nejzajímavějšímu – na letištích sice byla spousta vtipných zážitků, a to na obou, ale to si nechám na jindy. Připomeňte mi, že mám příště začít obědem a skončit ubytováním ;). Pak jsme si vybalili a snažili se uhnat jediného kamaráda, co v Dublinu máme, aby s námi šel na večeři. Nějakou dobu se nedařilo a pak se vyjádřil, že už večeřel, ale donutili jsme ho najít nám hospodu, kde jsme si dali Smithwicks (trošku evropštější pivo než Guiness, chutná malinko jako když si dáte něco řezaného) a jídloooo. Servírka nás pozdravila česky :D Prej tu obecně nemáme moc komentovat v češtině, reálně hrozí dostat přes držku.

Po odchodu z hospody nám došlo, že jsme si zapomněli odskočit – tak nás Štěpán vzal do kanceláří :D Na prohlídku a na záchod... Googlí kanceláře jsou impozantní, ale když tam jste... tak jsou vlastně úplně normální. Patra jsou vždycky v nějakém stylu, kuchyňky jsou vybavenější než leckterá večerka, a kávovary majestátnější než ve většině kaváren, kam jsem kdy dohlídla za pult, ale je to prostě kancl a vám nepřipadá, že by to bylo něco nedosažitelného. Je tam ale hezky, to musím přiznat.

Pak jsme podnikli krátkou procházku městem ke Grand Canalu, ale i to na nás v půl jedenácté (tj. na náš čas v půl dvanácté) bylo už prostě moc. Nohy mě bolí ještě teď, ale spalo se královsky. A dneska budem objevovat město po vlastní ose...