Jazykové žonglování aneb těžký život expatriota

Musím to přiznat: vlivem minima sociálního kontaktu se mi snižuje aktivní slovní zásoba v češtině (a v angličtině zatím moc nezvyšuje). Není s kým mluvit, není co poslouchat a internet to prostě nevytrhne. Trošku mě to znepokojuje - asi budu muset víc skajpovat a číst české noviny (ale to se mi, abych se přiznala, v tuhle chvíli zatím fakt nechce - vždycky otevřu zpravodajské stránky, prohlédnu titulky a znechuceně je zase zavírám).

S Evou jsme se viděly naposled minulý týden a se Štěpánem jsme vlivem jeho služeb, dovolené a nemoci nikde nebyli už měsíc. Nepotkali jsme se ani na chodbě, ale dnes jsme po čase vyrazili na snídani do Insomnie a zatímco dojídáme, zaregistroval ho Lvíček u pultu.

Přisedl si a dali jsme se do řeči. Bylo to fajn, což jsem mu taky větou ve stylu "už se mi po tobě málem začínalo stejskat, což je na pováženou" sdělila. Byl potěšen, že jsem ho jednou větou stihla zároveň pochválit i urazit :). Tím ale jazykové výkony skončily. Začali jsme se ale bavit o tom, jak je komu rozumět, pak o jménech a oslím můstkem přes Foursquare jsme se dostali k MacMahonově mostu nedaleko od nás. Kluci si nebyli jistí, jestli vím, který to je, a já říkám "no jasně, vždyť jsem se tam čekovala - třikrát, actually..."

"Slyšel jsem správně, že říkáš 'třikrát, actually'?" zeptal se zvídavě Štěpán. Nemělo smysl popírat. Rozjasnil tvář a s nádechem škodolibosti - nebo možná zadostiučinění - pravil "Vítej do krušného světa expatriotů." A dal se do vyprávění, jak ho nejvíc ničí přepínání jazyků. Když se má dlouhodobě bavit v jednom nebo druhém, je to v pohodě, ale střídat je... Lvíček se přidal s historkou, že ze začátku mu vždycky aspoň půl věty trvalo, než pochopil, že na něj lidi mluví anglicky, a "přepnul". No a já mám tendenci vybírat si nejvýstižnější slova z obou jazyků. Ach jo.

Potřebuju něco jako české pivní pátky :)