Lék proti stýskání

Nejlepší lék na fňukání a sebepozorování je odvést pozornost nějakým menším fyzickým zraněním. Takže jsem si v pátek cestou z nákupu narozeninového dortu pro Lvíčka vyhlídla šutr v chodníku, rozběhla se a udělala přes něj polovinu parakotoulu s dopadem na všechny čtyři. Výsledek: odřené obě dlaně a obě kolena, modřiny tamtéž, roztržené jedno koleno u džín a nárt jedné nohy, pravděpodobně od kontaktu s tím čímsi, co vystupovalo z chodníku. Dlouho už jsem si takhle nenabila držku!

Jednoho nenapadne, k čemu všemu potřebuje / používá dlaně. Okna se "bez nich" otevírají blbě, nádobí se špatně meje, ještě horší je to s mytím vlasů nebo zvedáním se z postele. (Při lezení do postele zase překážejí obří modřiny na kolenou.) Nemůžete samozřejmě tleskat, bolí ale i luskání prsty (při dolusknutí dopadnou prsty na dlaň). Člověk se při takových příležitostech dozví o svém těle spoustu věcí. Naštěstí to vypadá, že všechno skončilo jen u modřín a odřenin a za týden budu v pohodě.

Dort, kupodivu, dopadem neutrpěl (byl v celkem bytelné krabici a potažený odolným marcipánem, který se na ni téměř neobtisknul), takže jsem mohla na včerejší narozeninové snídani zazářit. Marks & Spencer má ty dorty fakt krásný (a dobrý). Ale i tohohle drobečka jsme snědli každý jen osminku :)