úterý 18. října 2011

Moneyball (60 %)

Trailer na Moneyball jsem viděla v americké televizi a nadchnul mě. (TV a kino jsou ve Státech mimochodem provázané mnohem víc než u nás; běžně jsou k vidění trailery na filmy mezi reklamami a naopak před fílmem upoutávky na zajímavé TV projekty – třeba o Revenge jsem se taky dozvěděla v kině.)

Sport mě zajímá. I sportovní pozadí. Baseball jsme hráli ve škole, takže ovládám základní pravidla. Při své první návštěvě USA jsem byla na zápasu New York Yankees přímo na stadiónu. Je to velmi americká hra, takže mi to přišlo stylové. A mělo to výborné recenze. Navíc Brad Pitt vypadal v traileru hodně dobře.

Brad Pitt hraje i ve filmu dobře, ale tím to končí. Moneyball je PEKELNÁ nuda. Těžko se to přiznává – vybírala jsem ho, těšila jsem se na něj, byla jsem pozitivně naladěná, ale očekávání vyprchávalo každou minutou. I kdybych se vžila do situace, že je ten film o fotbale a fotbalovém pozadí (a takovému bych odpustila určitě mnohem víc), byl minimálně o půlhodinu delší, než by bylo vhodné.

Děj ve zkratce – manažer chudého baseballového týmu, bývalý nepříliš úspěšný hráč, potřebuje s omezeným rozpočtem prorazit v lize opanované mužstvy o několik řádů bohatšími. Narazí na mladého tlustého maníka těsně po škole, který má systém na numerické hodnocení hráčů podle jejich statistik, a spolu sestaví tým z lůzrů – levných hráčů, z nichž má každý nějakou vadu (moc starý, nedávno zraněný, konfliktní atd.), ale jim se podle počítačových statistik hodí do týmu. Nikdo tomu nevěří, nejdřív je to průšvih, pak přijde ještě pár obměn a tým začne vyhrávat.

Oakland Athletics, jak se ten provinční baseballový tým jmenuje, má nejlepší sezónu pojánevímkolika letech, megadlouhou vítěznou sérii, vyhraje nějakou svoji ligovou divizi, ale první vyřazovací souboj podělá a vypadne.

Tohle není zrovna hollywoodská story o chudých, ale chytrých hrdinech typu hloupého Honzy, co? No, není, protože jde o film podle knížky podle skutečné události (děj se taky odehrává cca před desetiletím). Takže ok, říkala jsem si, celou dobu to vypadalo, že poselství filmu bude "i chudé týmy se mohou dobrat k vítězství", ale dobře, to by bylo moc jednoduché, tak asi půjde o nějakou variaci na Kokosy na sněhu, ale osud oaklandských Atletů přestaneme v podstatě sledovat koncem dobře rozjeté, ale nakonec zpackané sezóny, a dál se věnujeme jenom manažerovi. Ten je samozřejmě díky úspěchu – protože přes vypadnutí v play off to nepochybně úspěch a šok byl – v centru pozornosti a dokonce dostane nabídku od slavných Boston Red Sox, kterým se však v posledních sezónách nedaří.

Posledních deset minut jsem si tím pádem myslela, že morál bude "nevyplácí se dělat rozhodnutí založená na penězích". Ale závěrečné titulky, takový ten shrnující komentář 'jak to všechno dopadlo', který známe z filmů inspirovaných skutečnými postavami a událostmi, to všechno narovnaly úplně jiným směrem.

A za ten naprosto absurdní moment vysvětlení "když jsi lůzr, tak jsi lůzr a nepomůže ti nic", to u mě Moneyball vytáhnul aspoň na těch 60 %. A za pár vtipů, slušnou kameru a toho Brada. Ale jinak jsem fakt nezjistila a nemůžu pochopit, proč má ve všech recenzích, imdbech a rotten tomatoes mezi 85 a 95 procenty. A nejsem si jistá, jestli to pochopit chci.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Když budete komentovat bez přihlášení, vyplňte prosím aspoň jméno :)