sobota 1. října 2011

Now the fun part

Na netu jsem se trochu vyzuřila, koupila si v letištní kavárničce svačinu a vodu (nebylo snadné najít něco, co bych dostala do žaludku, všechno bylo moc mokré nebo tučné nebo...) a nastoupila zpátky do letadla, brzdu spravili za hodinu a asi půl hodiny jsme čekali na letové okno, ale celkově jsme si udrželi docela slušný čas a já naději, že přestup ve Philadelphii stihnu.

Přes důchodce jsem se nedostala na WC víckrát než jednou, protože střídavě koukali na film (Something borrowed; měla jsem v plánu ho někdy zkouknout, ale byla to strašná blbost), něco smolili do diářů nebo jedli homemade sendviče. Já měla v úmyslu koupit si kuřecí salát, ale s "food for purchase" chodili jen úplně na začátku, kdy jsem ještě neměla hlad + měla jsem dojem, že to jsou jen chipsy a snacky, a pak jsem je buď zaspala, nebo už nechodili. Takže bylo kolem půl páté kalifornského času, kdy jsme přistávali a já za posledních 11 hodin jedla jogurtový mlíko, dvě sušenky, snickersku a tu letištní buchtu.

Když jsme přistávali, radši jsem pospávala; ani mi nezalehly uši, ale už jsem nezaspala svůj starý problém s rolováním. Než jsme dojeli k bráně, přišlo to na mě a já jsem nestihla najít zvracecí pytlík, takže jsem se ohodila od trička přes džíny až po batoh. Chuťovka!

Na philadelphském letišti jsem se na WC očistila z nejhoršího, místo trička si vzala na holé tělo svetr, zanadávala si na internetu a šla se nalodit na druhý let. Štěstí v neštěstí bylo, že jsem jako jediná z celého letadla seděla sama, tak jsem si vzala jednu deku jako izolaci smradu přes džíny, do druhé jsem se zabalila a dva polštářky si střídavě aranžovala podle toho, jak jsem zrovna seděla nebo ležela. Bohužel na transatlantických letech je šíleně přepálená klimatizace, takže ke konci jsem měla třesavku už nejen z hladu a únavy, ale taky zimou. A to mě překvapilo, že jsem nezvracela ještě i tam, protože ke konci letu byly hrozné turbulence (takže jsem si vylila podstatný kus ranního čaje). Jídlu jsem taky moc nedala - byla večeře i snídaně, ale mně pořád nebylo dobře, takže jsem měla asi dvě lžičky brkaše, kousek brokolice, tři kousky kuřete (se sebezapřením) a přílohový salát, což tentokrát naštěstí nebyla napodobenina coleslawu, ale čerstvá zelenina <3 aspoň něco. A k snídani byla miniaturní malinová rolka, ale už jsme skoro přistávali (kapitán to valil a zkrátil let skoro o hodinu) a já si s ní nebyla úplně jistá, tak jsem do ní jen párkrát kousla.

Ale nakonec jsme byli tady! Vyzvedla jsem si kufr a šla na taxík - vyfásla jsem staršího, příjemně nemluvného řidiče, jehož mlčení jsem nakonec proti svým zvyklostem sama prolomila rozplýváním se, jak jsem ráda, že jsem zase zpátky ve studeném, upršeném podzimním Dublinu. Byla sobota, nebyla zácpa, tak jsme to do D4 zvládli za nádhernou dvacku.

Byt stál, nevyhořelý, nevytopený, nevykradený, jak jsme ho tu nechali, tak jsem zapnula kotel, vybalila pár nejnutnějších věcí a šla zkusit usnout, což se, jak už víte, nepodařilo... ale hlavní je, že jsem na svém gauči a na pevné zemi. Teď se jen dokopat do deště pro nějakou večeři a o to sladčeji se snad bude spát večer...

1 komentář:

  1. Hlavně, že jsi v pořádku doletěla... :)
    Teda jestli mě něco od Ameriky fakt odrazuje, pak je to to přííííšerně dlouhý lítání... :(

    OdpovědětVymazat

Když budete komentovat bez přihlášení, vyplňte prosím aspoň jméno :)