úterý 4. října 2011

Začínám se orientovat

Jak po patře a po budově/ách, tak v tom, co vlastně budu dělat. A obojí se mi líbí :)

Zdravá vytíženost pokračuje - rozkoukávám se, učím, a je to dost velkej masakr, ale zároveň dost fascinující masakr... víc toho asi říct nemůžu, ale vypadá to fakt hustě :)

Dneska jsem vyrazila na oběd s úplně jinými lidmi, z kterých jsem se včera přestavila jen se Španělkou Paulou. Partu doplnila nejhůř oblečená Francouzka, jakou jsem kdy viděla (nepadnoucí džíny, nějakej klon conversek a ucouraný svetr, wtf), Holanďan v růžové košili (po obědě si přinesl jako dezert chleba s nějakým sýrem, co prakticky tekl, hned jsem si vzpomněla na Adelku XD) a dva chlápci, u kterých jsem ani nepátrala po jméně nebo národnosti, protože tenhle týden oba končí (ale myslím že jeden byl taky Holanďan a druhý Španěl).

Růžovej Holanďan se jmenuje Jan, představování to bylo vtipný ;). Kromě toho jsem se ráno a večer dala do řeči s celkem fajn Němkou a čas od času mě osloví komunikativní Mohammad. Jako doufám, že s ním nezůstanu nikde sama, protože mi kapku připomíná Turky z dovolený a občas mívá divný řeči; když jsme byli večer v kanclu asi jenom 4 a já se bavila s Němkou, že jsem se ve škole neučila německy, ale francouzsky, tak poznamenal, že umí dobře francouzsky, ale ne mluvit... ehh. Ono se tam vtipkuje docela dost, ale tohle už je na mě asi příliš :)

Ale to byl jedinej takovej awkward moment, jinak jsou všichni milí A slušní. Konkrétně šéf mi trochu připomíná Roberta Downeyho jr., možná trochu kříženého s někým jako je Orlando Bloom, bohužel je strašně nefotogenickej, takže na fotkách v systému není nic z toho poznat. Nakolik dobrej je šéf, to je ještě brzo hodnotit, ale podle prvních zkušeností a vlastně i dojmu z pohovoru určitě nezapadá do škatulky zmrdošéfů, s kterou už mám bohužel pestré zkušenosti.

A je děsně vtipný si uvědomit, že jsme teď vlastně s Lvíčkem kolegové :)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Když budete komentovat bez přihlášení, vyplňte prosím aspoň jméno :)