Disneyland 2.

Zjistila jsem, že ne všichni si umí představit, jak Disneyland vlastně vypadá a “o čem” to tak celé je. A když jsem přemýšlela, jak to popsat, uvědomila jsem si, že to nedokážu. To se musí zažít. Disneyland je obří zábavní park, svět sám pro sebe. Základní představa je taková stabilní pouť s atrakcemi, něco jako centrum Matějské, ale s následujícími rozdíly:

1. Kvalita vítězí nad kvantitou. Nenajdete tam desítky stejných labutí, lochnesek, řetízkáčů a houpaček. Z každého druhu atrakce je jich jen několik, typicky v každé "zemi” maximálně jedna, a ta je technicky i stylově dotažena k dokonalosti. Z hydraulických kolotočů typu “labutě” jsou v Disneylandu třeba jenom dva, a to létající sloni ve Fantasylandu a raketky v Discoverylandu.
2. Propracovaná atmosféra. Žádné odrhovačky, kterými vás běžně ohlušují kolotočáři – každá z částí je skutečná, svébytná “pohádková země”, kam zapadá všechno od zeleně po restaurace; bistra ve Fantasylandu obklopují zakroucené kovové židle v pastelových barvách Alenčiny Tea Party, v hospodě v pirátském Adventurelandu se sedí na dřevěných soudcích.
3. Pořád je kam koukat, co dělat, co si prohlížet. Na “hlavní” atrakce se většinou stojí dost dlouhé fronty, ale u většiny z nich si jde vytisknout “rezervaci” na konkrétní čas, kdy vás pustí bez čekání, a v mezidobí (platí vždycky jen jedna rezervace) si projít nějaké méně frekventované expozice. Horské dráhy, hvězdné střílečky nebo jízdy strašidelným zámkem jsou prokládány volně průchozími instalacemi Ostrova pokladů, Nautila kapitána Nema nebo Růženčina zámku.
4. Atrakce jsou vážně pěkně udělané a šlapou jako hodinky – ať už synchronizací normální fronty návštěvníků s Fast Passem, systémem “výměny” pasažérů ve vozících (většinou se jednou stranou vystupuje a druhou rovnou nasedá), focením na trati, z kterého si můžete odvézt (patřičně mastný) suvenýr, nebo prostě celkovým zpracováním, kdy pirátská jeskyně páchne odérem vlhkého dřeva a dračí sluj zas kouřem a sírou :). Všechno jen jemně, aby vám nebylo špatně…

Tady bych navázala na chronologii našeho dne – ze zlatokopecké hory jsme vyrazili na Ostrov pokladů, pirátskou pláž a La Cabane des Robinson, což asi neřekne nikomu nic, ale já zajásala, když jsem to v plánku našla – Švýcarský Robinson byla moje oblíbená knížka, když mi bylo kolem těch deseti let, a v zásadě je o tom, jak švýcarská rodina se čtyřmi syny ztroskotá na pustém ostrově, který díky zásobám z vraku lodi a rozsáhlým znalostem fauny, flóry a různé “lesní moudrosti” úspěšně zabydlí. Disney Robinsony zfilmoval už v roce 1960 a je strašná škoda, že se zatím nedočkali novodobé adaptace – dramatický potenciál má podle mě slušný :). (Googlením jsem zjistila, že se chystala na rok 2009, ale měl tam hrát Will Smith a jeho děti, takže jsem skoro ráda, že to krize zařízla :D.)

Muselo bejt neskutečně těžký vyrobit tak obrovský umělý strom.

Jeden z visutých mostů (houpal se pěkně!) vede středem efektně “rozpadlé” lodi.

A tady už pirátské území – u lodě je dětská hrací pláž, tam jsme nebyli, lebková skále je ovšem impozantní :)

Atrakce jménem “Piráti z Karibiku” tam prý byla už v době Lvíčkovy návštěvy cca před 15 lety. Že je ten film drobet mladší? Asi se tehdy jmenovala jinak, ono děti a pirátské příběhy, to šlo dohromady vždycky. Po hornické dráze mi poklidná plavba pirátskými jeskyněmi přišla málo akční, než jsem pochopila, že je to zkrátka něco úplně jiného – spíš taková “živá výstava”, kterou se projíždí a kde vidíte postupně hořící domy, pirátské poklady, kostlivého kormidelníka, kterému protéká polykaný nápoj dírou, kde má člověk krk, po vzoru vtipu “přijde kostlivec do baru a objedná si pivo a hadr” a spoustu dalších výjevů. Fotit se nedalo (tma, pohyb, voda), tak jen jednu ilustrační z naloďování:

A nakonec pro orientaci plánek parku. Může se zdát malinký, nám se zase zdál na první pohled obrovský, ale pravda je taková, že když nejsou velké fronty a znáte své preference, je docela slušně prochoditelný za jeden den.