Čarodějnická pohádka (BB5)

Přiznávám, tímhle úkolem jsem si i na sebe upletla největší bič. Není totiž problém napsat pohádku, problém je rozhodnout se, do jakého imaginárního světa ji zasadit, jaké zvolit postavy a z jakého to psát pohledu (harrypotterovský? saxanovský? nějaký úplně jiný?). Předem jsem si to neuvědomila a tak nabízím alternativu: Napište o někom, o kom si myslíte (nebo jste si v dětství mysleli), že by mohl být čaroděj/čarodějnice. A deadline úměrně tomu posouvám na 15. června.

Tichý kouzelník

Dr. Kazimír Novák, stálo na jmenovce toho bytu ve třetím patře, z něhož jen zřídka vycházel omšelý důchodce. Krátce střižený knír, šedivé vlasy pečlivě učesané na pěšinku, oblek, který mohl mít už čtvrtstoletí, a nezbytná hůlka. Ve skutečnosti netrávil ve své garsonce skoro žádný čas, ale vždy obezřetně počkal, až ostatní obyvatelé panelového domu na pražském Proseku odejdou do práce, než se vydal na pravidelnou obchůzku.

V půl deváté za sebou spěšně zaklapli dveře poslední pracující opozdilci ze sedmého patra, kolem tři čtvrtě čerstvá důchodkyně Barabášková, kterou věk zatím neodnaučil si přispat, vyrazila na kafíčko a táčky ke kamarádce ve vedlejším bloku. Vzduch byl čistý. Kazimír vyjel výtahem až nahoru a nenápadně přejel rukama kolem zámku bytu Barabáškové; zámek se bezhlučně otevřel.

Letmým pohledem zkontroloval, co všechno se změnilo, a ve chvíli se rozhodl pro další postup. Pouzdro na brýle se s tichým zabzučením vzneslo do vzduchu a doplulo do spodní, nikdy nepoužívané zásuvky prádelníku, kde se vystřídalo s lichou ponožkou, kterou Kazimír donavigoval za sušák na prádlo. Na řadě byla kuchyň: za zavřenými dveřmi spíže postrčit pytlík mouky na hranu poličky tak, aby po otevření vypadnul, a v ledničce změnit data trvanlivosti jogurtů hluboko do minulosti.

To by mohlo pro dnešek stačit, usoudil a gestem ruky za sebou opět zamknul. Barabáškovou provokoval rád. Ta bába uměla tak krásně pěnit, když ji v bezpečí své garsonky pozoroval v kouzelném ručním zrcátku! Vedle u Syrových se zato moc nezdržel, jen vysušil hlínu v květináčích na troud a na oplátku osvobodil z ilegality Michalův penál, umístiv ho za postel na místo, kam Michalovi vždycky padají kapesníky. Ještě vedle k Rösnerům, pak o hůlce pomalu sešel o patro níž a zopakoval obchůzku.

Samozvaný doktor Novák sice měl doma televizi, aby to nebylo někomu divné, ale po večerech vždy sedal u svého kapesního zrcátka a výtečně se bavil. “Hergot, kdo jste kam zas dal ten ovladač?” zuřil Jan Rösner, když si chtěl k večeři pustit televizi, a zpřevracel obývák naruby, jen aby našel manželčiny manikúrové nůžky, od minulého týdne zapadlé pod opěrkou gauče.