Disneyland 5.

Telegraficky a obrazově zbytek – Růženčin zámek je pěkný, jen hrozně klame tělem, protože věžičky jsou užší, než je reálné, takže po příchodu do areálu máte pocit, jak je hrozně obrovský a daleko – a on je docela blízko a relativně malý. Ale výzdoba je stylová – vitráže, tapisérie, brnění a v podzemí dračí sluj.

Vedle zámku jedinečná možnost vytáhnout si Excalibur!

Po celém areálu volně lítá z jezírka do jezírka spousta kachen – některé i s kachňátky:

Další atrakce Fantasylandu – Mad Hatter’s Tea Cups (tam jsem odmítla jít, protože jsem ze všeho toho kroužení měla pocit, že bych se poblinkala), přilehlé občerstvení a Alenčino bludiště. Plus kouzelná zelenina :)

Vím, že to z mých fotek povětšinou vypadá, jako by tam skoro nikdo nebyl – a je to prakticky tak. Nevím, čemu jsme vděčili za to štěstí, jestli ne moc slibné předpovědi počasí, víkendu prezidentských voleb nebo jiné souhře okolností, ale na atrakcích, u kterých byly v průvodcích anoncované čekací doby jedna nebo dvě hodiny, se v reálu stálo maximálně 30-45 minut, většinou jsme čekali krásných cca 10. Za to jsem vážně moc vděčná, stejně jako za počasí, které nám opravdu přálo.

Na večeři jsme se stavovali v “mexickém” fastfoodu Fuente del Oro… no, sníst se to dalo :D. Já měla fajitas, Lvíček jako menu enchiladas s mexickou rýží a churros (v rámci možností opravdovými). Těch jsem nedokázala ochutnat víc než jedno sousto, je to na mě hrozně smažené, tak mu zbyly druhý den na snídani.

A dostáváme se k suvenýrům – neodolala jsem a koupila si předražený popcorn v památeční piksle ve tvaru rakety (až doma jsem zjistila, že ten popruh se nedá na normální umytí sundat; no co už). Odolala jsem ledové tříšti v památečním tumbleru ve tvaru Mickeyho (vidíte na následující fotce na pultě):

Další příklady suvenýrů, které jsem si nekoupila (ale klobouk, trička i to gumové veprostřed, což jsou prosím kuželky, vypadaly lákavě! :D)

Pár záběrů z ústřední Main Street – taky vypadá úchvatně autenticky. Na poslední fotce vidíte davy, které se tam srotily na začátek průvodu. Ten jsme těsně propásli, protože jsme spěchali na TGV (sice jsme nemuseli spěchat tolik, ale kdyby už nebyly lístky nebo něco, museli bychom skočit na autobus a ten jede na letiště 40 minut místo 10… uletět jsme si to nechat nechtěli.)

Koupě lístku na vlak proběhla v pohodě, dokonce jsme na mezinárodním okénku narazili na anglicky mluvící obsluhu (i když to byla angličtina toho typu, kdy vám připadá, jak strašně dobře je té francouzštině najednou rozumět :D), dobu do příjezdu jsme překlepali v čekárně a pak už TGV – jako rychlé to je, ale co se týče zařízení, už jsem viděla hezčí (a pohodlnější) vlaky, včetně irských. Skutečně nemá skoro cenu si sedat :).

Letištní zastávka, a pak už zas jen shuttle na náš terminál, odbavení, gate a letadlo. Naprosto perfektní víkend a před námi ještě den státního svátku na regeneraci… prostě geniální :)