Paříž 1.

Letenky do Paříže jsem dostala jako dárek k narozeninám, spolu s tím nejzásadnějším – lístky do Disneylandu. Společně jsme vybrali termín, tak, abychom nečekali čtvrt roku, ale už bylo trochu hezky, a hlavně: aby po návratu následovalo volné pondělí a my se mohli dát trochu dohromady. Nejbližší strategické datum nastalo tenhle víkend, tak jsme koupili letenky… a pak se ukázalo, že od středy do pátku má Lvíček výjezd s kolegy do Berlína. A skutečně to zvládnul, za což má můj obdiv – během pěti dnů čtyři lety, to je smrtelná představa.

V sobotu nás navíc čekalo vstávání v pět, protože první ranní letadlo letělo v sedm. Trochu masakr, já se navíc od půlnoci budila asi po půlhodinách ze strachu, abychom nezaspali, takže jsem ještě na hodinku vytuhla v letadle (Lvíček taky) a pak už Charles de Gaulle, obrovské letiště, kde jsme úspěšně přejeli shuttlem na “Paris by train” a koupili si lístek na RER. Lvíček byl překvapen, jak je podzemka hnusná a špinavá; já ani ne :D.

RER staví na zastávce St. Michel – Notre Dame, tak jsem se tam rozhodla začít. Nahoru na vyhlídku jsme nevylezli; nekonečná a nehejbající se fronta a ještě osm a půl eura? ale fronta dovnitř do katedrály postupovala rychle, takže tu jsme si prohlídli. Zrovna probíhaly bohoslužby, což ale proud turistů nijak neomezovalo. Notre Dame má krásnou atmosféru, ne tak tíživou, jako některé kostely mají, okna jsou prosklená krásnými vitrážemi a nejsem extra fanda křesťanství, ale tak nádherně zpracované dřevěné reliéfy výjevů z Kristova života jsem ještě neviděla a pochybuju, že kdy uvidím. A taky tam měli, jako ve správné francouzské katedrále, fotku mojí patronky z Arku ;)

Nějakej mrtvej papež se lvem :D

“Zámečkový” most – odsud to tak nevyzní, ale zblízka a hlavně z druhého kraje mostu je to fakt jeden zámeček na druhém. Mně to přijde divné, ale furt lepší dedikovaný most, než když to turisti věší v Praze na tisícileté památky a ničí je.

Po prohlídce Notre Dame jsme si koupili u pouličního stánku krásnou bagetu (L. se šunkou, já s kuřecím) a sedli si s ní před katedrálu. Jestli jsem se něčeho o tomhle víkendu bála, bylo to počasí – předpovědi se tvářily dost nevlídně a ještě půl hodiny před přistáním pilot oznamoval, že vzhledem k nepříznivým povětrnostním podmínkám na cílovém letišti budeme nějakou chvíli kroužit. Pak se ale zázračně vyčasilo a pršet začalo až chvíli předtím, než jsme zalezli do Invalidovny, a pak až u Eiffelovky, odkud jsme šli rovnou na večeři. Ufff.

Prohlídka Paříže nebyla hlavním cílem naší cesty, spíš vedlejším efektem typu “stejně tam budem muset přespat, tak proč neletět prvním ranním letadlem a nevracet se posledním večerním druhý den a neužít si ještě město jako bonus”. Neměli jsme žádný “památkový” turistický plán, záměr byl moc se nestrhat a udělat si příjemný den, takže z ostrůvku Île de la Cité jsme se volně vydali směrem k Sorbonně, kterou jsem chtěla vidět a k Lucemburským zahradám, odkud jsem se chtěla finálně dostat na Invalidovnu.