čtvrtek 31. května 2012

Čarodějnická pohádka (BB5)

Přiznávám, tímhle úkolem jsem si i na sebe upletla největší bič. Není totiž problém napsat pohádku, problém je rozhodnout se, do jakého imaginárního světa ji zasadit, jaké zvolit postavy a z jakého to psát pohledu (harrypotterovský? saxanovský? nějaký úplně jiný?). Předem jsem si to neuvědomila a tak nabízím alternativu: Napište o někom, o kom si myslíte (nebo jste si v dětství mysleli), že by mohl být čaroděj/čarodějnice. A deadline úměrně tomu posouvám na 15. června.

Tichý kouzelník

Dr. Kazimír Novák, stálo na jmenovce toho bytu ve třetím patře, z něhož jen zřídka vycházel omšelý důchodce. Krátce střižený knír, šedivé vlasy pečlivě učesané na pěšinku, oblek, který mohl mít už čtvrtstoletí, a nezbytná hůlka. Ve skutečnosti netrávil ve své garsonce skoro žádný čas, ale vždy obezřetně počkal, až ostatní obyvatelé panelového domu na pražském Proseku odejdou do práce, než se vydal na pravidelnou obchůzku.

V půl deváté za sebou spěšně zaklapli dveře poslední pracující opozdilci ze sedmého patra, kolem tři čtvrtě čerstvá důchodkyně Barabášková, kterou věk zatím neodnaučil si přispat, vyrazila na kafíčko a táčky ke kamarádce ve vedlejším bloku. Vzduch byl čistý. Kazimír vyjel výtahem až nahoru a nenápadně přejel rukama kolem zámku bytu Barabáškové; zámek se bezhlučně otevřel.

Letmým pohledem zkontroloval, co všechno se změnilo, a ve chvíli se rozhodl pro další postup. Pouzdro na brýle se s tichým zabzučením vzneslo do vzduchu a doplulo do spodní, nikdy nepoužívané zásuvky prádelníku, kde se vystřídalo s lichou ponožkou, kterou Kazimír donavigoval za sušák na prádlo. Na řadě byla kuchyň: za zavřenými dveřmi spíže postrčit pytlík mouky na hranu poličky tak, aby po otevření vypadnul, a v ledničce změnit data trvanlivosti jogurtů hluboko do minulosti.

To by mohlo pro dnešek stačit, usoudil a gestem ruky za sebou opět zamknul. Barabáškovou provokoval rád. Ta bába uměla tak krásně pěnit, když ji v bezpečí své garsonky pozoroval v kouzelném ručním zrcátku! Vedle u Syrových se zato moc nezdržel, jen vysušil hlínu v květináčích na troud a na oplátku osvobodil z ilegality Michalův penál, umístiv ho za postel na místo, kam Michalovi vždycky padají kapesníky. Ještě vedle k Rösnerům, pak o hůlce pomalu sešel o patro níž a zopakoval obchůzku.

Samozvaný doktor Novák sice měl doma televizi, aby to nebylo někomu divné, ale po večerech vždy sedal u svého kapesního zrcátka a výtečně se bavil. “Hergot, kdo jste kam zas dal ten ovladač?” zuřil Jan Rösner, když si chtěl k večeři pustit televizi, a zpřevracel obývák naruby, jen aby našel manželčiny manikúrové nůžky, od minulého týdne zapadlé pod opěrkou gauče.

Referendum o fiskálním paktu

Dneska probíhá v Irsku referendum o schválení evropské rozpočtové smlouvy (fiscal treaty). V průzkumech byla zhruba třetina pro, třetina proti a třetina nerozhodnutá. Na sloupech se střídají vládní agitační plakátky "YES" s protievropskými (hádám že převážně od Sinn Fein) "NO". Dlužno přiznat, že "NO" jsou originálnější, i když souvislost s fotbalem mi úplně nedochází. No uvidíme...




Update: tenhle post jsem se snažila poslat z Bloggeru pro Android, ale bohužel je stejně nahovno jako webový Blogger - fotky zarovnal idiotsky doleva místo na střed a ještě na půlce míst, odkud jsem je otevřela, se jevily jako inverzní. Bloggera tím pádem mažu, i když by to bývala byla dobrá cesta, jak publikovat krátké posty s fotkami z telefonu. A update číslo dva - Irové v referendu očekávaně zvolili Yes.

úterý 29. května 2012

National Fish and Chips Day

O kulturně-sociální úrovni téhle země svědčí třeba i to, že se tu slaví národní den ryby s hranclema. Zítra si je můžete ve vybraných provozovnách dopřát za polovinu ceny, čemuž asi s díky odoláme – už takhle si Lvíček po obědě (milánská kotleta) musel dát doma fernet…

IMG_20120522_192739

neděle 27. května 2012

Letní (žrací) neděle

V neděli jsme měli plán udělat bagety a vyrazit do města na piknik, ideálně do největšího dublinského Phoenix parku, sežrat je a strávit odpoledne v místní zoo. Jenže jsme se probudili trochu užehnutí (hlavně já), celé dopoledne se mnou nic nebylo (vstala jsem, nasnídala se, šla si zas lehnout, rudá jak Indiánka) a na zoo jsem se necítila, nehledě na to, že dneska tam určitě byla půlka Irska. Ale po tom zdřímnutí jsem se přece jenom dostala do trochu použitelné formy a doma jsem trčet nechtěla, tak Lvíček došel pro suroviny na bagety, já je uplácala a dohodli jsme se, že si vezmu rolák, klobouk, ještě se pořádně namažu a dojdem jen do asi deset minut vzdáleného parku na Merrion Square, kde si sednem někam na trávu do stínu.
Jenomže jsme tam došli a zjistili, že právě začíná nějaký festival (nebo jeho část) označená názvem “soul picnic”! Takže jsme se radostně připojili, zalezli na trávník o pár uliček dál a piknikovali při soulu.
IMG_4685
IMG_4690
IMG_4691
IMG_4693
IMG_4694
Bagety jsem nestihla zachytit, měli jsme hroznej hlad. Ale byly dobrý. Dělám vždycky dobrý bagety :D
IMG_4696
Vtipnej držáček na brejle :D
IMG_4697
Lvíček si chvilku dáchnul, tak jsem ho přikryla svým kloboukem, aby na něj nesvítilo :D Pak jsme šli omrknout stage (jen jedna, zato z ní vedlo ozvučení po celém parku) a po jedenáctiletém saxofonistovi (šlo mu to!) začala hrát nějaká dost hlasitá kapela, tak jsme to otočili a šli zase domů. Stejně jsme ale “na pikniku” strávili pomalu dvě hodiny, tedy včetně cesty.
IMG_4700
IMG_4702
IMG_4703
IMG_4704
Lvíček si chtěl dát hotdoga (krásně voněly, skoro jako buřty v Česku na pouti), ale na odpoledne jsme byli pozvaní na grilovačku, tak odolal ;). Mě zas vábila zmrzka, ale jednak jsem byla plná, jednak jsme měli včera… akorát bez té čokotyčinky a já nevím, jak si o ni říct :D.
IMG_4707
Cestou domů jsme potkali Brňáka :D
IMG_4710
Původní plán byl vyložit doma bágl a jít na chvilku k Honzovi na grilovačku, která měla začínat někdy po druhé. Jenže zase co tam dělat tak brzo… a doma jsme si chtěli trochu odpočinout… a zalezli jsme do postele… a blaženě usnuli :D. Dlužno říct, že spánek zase hodně pomohl v naší úžehové terapii, spolu s pitím spousty vody, takže jsme dorazili ve čtyři (pár minut po prvním hostovi, takže jsme o nic nepřišli) v poměrně provozuschopném stavu.
IMG_4711
Štěpán alias původce všeho zla v houpací síti.
IMG_4715
Grilovací uhlí v praktickém balení – jen zapálíte zaizolepovaný balík a on se sám rozpadne na uhlíky. Pohodlné. Akorát vydržel jen první dva chody :D
IMG_4718
Hamburgerová blaženost:
IMG_4719
IMG_4720
Druhý chod: kuřecí špízy s cibulí, paprikou, cuketou a žampiony v indické marinádě.
IMG_4721
IMG_4726
Vzápětí, co se dal na gril třetí chod (tj. steak), vyhaslo uhlí, takže se megasteak jen lehce osmahlý na jedné straně dal vedle mě na gauč (proč, to nevím, asi aby byl v závětří :D). Za chvíli jsem ho tam opustila a šla zas na terasu (pendlovala jsem mezi bytem a terasou, protože na slunečné části terasy jsem být nemohla, abych se ještě víc nespálila, v její stinné části mi byla zima i ve svetru a v bytě bylo příjemně, ale zas tam nebyli lidi). Štěpán se na mě pohrdavě podíval a poznamenal, že jsem ho tam nechala jako Kosmasa. “Cože?” “No jako Kosmasa!” zopakoval a zatímco já rozpačitě z hloubi mysli tahala všechny možné česko-latinsko-kronikářské narážky, vyšlo najevo, že ve skutečnosti říkal “jako kus masa”. Dlužno říct, že jsem nebyla sama, kdo to tak slyšel, Lvíček to taky považoval za nějaký interní humanitně-bohemistický vtip. Pak gril znova chytnul a my vrátili Kosmasa na mřížku, propásli jsme sice chvíli, kdy by byl medium, ale byla z něj spousta vynikající šťávy a byl výborný.
IMG_4728
(Kosmas vlevo.)
IMG_4737
Kosmas na grilu.
IMG_4741
Válka s Kosmasem (fotil Štěpán).
IMG_4745
Degustace vína (my na odchodu):
IMG_4748
Honzo a Stáňo, dík a jestli bude ještě letos léto, zase to někdy zopakujem :)

Letní sobota

Máme za sebou skoro celý týden z proslulého irského týdenního léta (slunečno, větřík mírný, teploty téměř 20 °C) a proti očekávání vydrželo počasí až do víkendu. To samozřejmě nelze sedět doma, takže jsme v sobotu po brzkém obědě vyrazili navštívit svoje oblíbené lokality – na Killiney Head, do Dalkey a po pěší trase The Metals k přístavu do Dún Laoghaire. Nastupovali jsme do přeplněného DARTu, ale ukázalo se, že jeli jen o stanici dál na stadion, kde se hrál zas nějaký přátelák Irska tuším s Bosnou a Hercegovinou.

IMG_4603

Takhle slibné vlnky se na nás smály za oknem, bohužel na koupání v Irsku jsme pořád málo otužilí :D. Po první zastávce se tedy vlak vylidnil, akorát si proti nám sedla nějaká kráva, která celou dobu nahlas telefonicky organizovala bridž nebo něco. Vždycky tak lituju, že nemám povahu těm lidem říct, že se chovaj jak kokoti a ať si to vyřizujou jinde než v hromadný dopravě.

Típla to samozřejmě pět sekund před naší výstupní zastávkou, po asi dvacetiminutovým telefonátu, můra jedna.

IMG_4606

Ale nevadí, pár kroků od stanice nás už čekal lesopark, jen borůvky chyběly. Na Killiney Head je to docela do kopce, ale odměnou za trochu zadýchání je tenhle nádherný výhled, který jsem sem už sice dávala posledně, ale s tím naprosto azurovým nebem je to zas o něčem jiném:

IMG_4618

Lvíček se kochá…

IMG_4619

Homole furt stojí (a pěkně u ní fouká) :)

IMG_4622

Azúro prostě! Reklama na Irsko hadr.

IMG_4626

Dolů jsme šli tentokrát jinudy a našli i pobořenou zeď, kam si hned fantazie začne dosazovat elfy a Kelty a rytíře a kdejaké fantasy scénáře:

IMG_4629

IMG_4630

IMG_4631

V Dalkey jsme neporušili tradici a zašli do naší oblíbené kavárny, ale jelikož bylo fakt vedro, objednali jsme si místo tradičního cappuccina ledové latte. “Chcete to ven?” zeptala se obsluha, což se nedalo odmítnout, akorát že zahrádka je u téhle kavárny kapánek netradičně přes ulici :)

IMG_4637

IMG_4639

Ledového latte byly obrovské kýble, až jsem si říkala, že by nám bývalo stačilo jedno dohromady. Ještě jsme si k němu řekli o skleničku vody (to je tady luxusní, všude buď přinesou kohoutkovou rovnou na stůl nebo bez řečí nalejou, to mi bude chybět) a vyrazili skrz Dalkey na Metals. V Dalkey je bezva trh ze staré tramvajové vozovny (tramvaje tam samozřejmě pradávno nejezdí).

IMG_4651

Tenhle hrníček byl prostě nejvíc! :)

IMG_4652

Na stezce z Dalkey do Dún Laoghaire se nám samozřejmě začalo po tom kafi a vodě chtít hrozně čůrat. Trasa má asi tři kiláky a není na ní jediná toitoika nebo veřejné WC, tak co to jako je :D a ještě je většinu doby ohraničená kamennými zdmi. Naštěstí na jednom místě odbočuje na takovou stezku se vzrostlými stromy… ehm.

IMG_4655

V Dún Laoghaire jsme si koupili u zmrzlinářského auta TOČENOU!

IMG_4656

IMG_4657

A šli jsme na pier. Bohužel bylo sice už kolem půl čtvrté, ale sluníčko bylo zrovna sviňa nejsilnější a na mořském molu je samozřejmě stínu minimum. Celou cestu domů dobrý, ale večer před spaním jsem vypadala jako sůva (s)pálená a klíčními kostmi bych mohla suplovat maják (klidně tenhlecten).

IMG_4664

IMG_4659

 

Památka na Čechy (nebo někoho, kdo má rád české pivo – v tomhle případě budgetové).

IMG_4666

IMG_4669

K majáku jsme šli po horní straně mola, zpátky po spodní kolem přístavu. Najednou Lvíček něco zahlédl mezi loděmi a “to je tuleň!” – no a fakt.

IMG_4671

IMG_4672

Megabójka:

IMG_4674

No a to jsme toho měli tak akorát dost, abychom nasedli na vlak domů. V nohách určitě dobrých deset kilometrů, částečně terénem, příjemně unavení… a ti irští dopravní kreténi stáli s vlakem asi pět minut stanici před tou naší, aniž by cokoli kvákli, pak zavřeli dveře a… přejeli naši stanici a my se museli vracet pěšky z té příští, která je od nás mnohem dál (a debilnějším terénem – hlavní ulicí plnou semaforů). Udělalo by jim něco ohlásit “v následující stanici vlak nestaví”?

A jak už jsem psala, večer jsme zjistili, že jsme parádně spálení. Prostě jsme odvykli tomu, že sluníčko někdy může svítit tak, že je potřeba se namazat. (Tahle země dělá s člověkem hrozný věci.) Navíc ve stínu byla v podstatě zima, takže žádné tropické odpoledne! Ale ten den v přírodě byl naprosto bezva a trvalé následky snad nebudou, takže nelitujem :)