Dneska krátce, protože nemám ani chuť, ani čas. Za týden touhle dobou už budeme v Praze. Přesně po pěti měsících. Neskutečná představa. Jestli to tam vůbec poznáme? :))
A jako bonus pondělní příhodu, kterou jsem nějak nestihla zaznamenat. Jelikož Lvíček přijel z Norska o půlnoci a spát jsme šli až po jedné, záměrně jsme si přispali a zašli při té příležitosti na snídani do Insomnie.
Objednali jsme si jednou Hazelnut Chocolate, jednou Blackforest Moccha a dva brusinkovo-pomerančové muffiny. Dostali jsme málem dva banánové muffiny (to jsem naštěstí ještě včas zarazila) a když jsme si vyzvedávali nápoje, čekaly na nás dva kelímky s identickou šlehačkovou čepicí.
"A který je který?" ptáme se baristy. "Eh... cože?" nechápal. "Který je káva a který čokoláda?" "Oba jsou stejné, Blackforest Moccha," odvětil. Mávli jsme rukou nad výměnou, kterou nám nabídl ("lesní" káva Lvíčkovi nakonec chutnala), ale jedna věc je pro mě nepochopitelná.
Podle mě by obsluha v kavárně neměla začínat den bez kafe :)
Ale že vám těch pět měsíců uteklo, co? :) Mně to přijde jako chvilka, co jste odlétali :)
OdpovědětVymazatUteklo to jak blázen. Na druhou stranu, spoustu se toho stalo a ani jednou jsem za tu dobu nezalitovala, že tu jsme. Málokterá věc se zdála tak "right" :)
OdpovědětVymazat