Adventní kalendář

To víte, že mě to láká! První prosinec, pracovní morálka znatelně ochládá (aspoň takhle po obědě), vánoční motivy, symbolika a blogchallenge na každém rohu. Jasně, že bych nejradši do 24. prosince blogla každý den. Ale asi si netroufám. Pravidelnost a povinnost je pro mě na blogu zlo.

Je to stejně divný. Nejmíň třetinu dárků už máme doma, třetinu objednanou, zbylou třetinu vymyšlenou a čeká se jen na příležitost k nákupu. Zabalení bude spočívat v jejich narvání do kufru a hodinovém zašití se u babičky do pokoje s rolí papíru a štosem dárkových tašek. Pečení nebude. Přesto mě nějak zaskočilo, že už je prosinec. Možná kvůli tomu podnebí, možná proto, že je letos zkrátka všechno jiné - žádné obligátní zahájení trhů na Míráku, kde jsou rok co rok úplně stejné stánky na úplně stejných místech, žádné žluté a růžové adventní kalendáře s nevkusnými a mizerně nakreslenými výjevy dětské nadílky od Santa Clause za 19 korun, které na člověka už od října útočily ve všech supermarketech... všechny tyhle známé minirituály jsou fuč.

Na skleněné dveře od Sparu o víkendu tvořiví zaměstnanci namalovali jakési elfy, lední bruslaře a jiné mutantní pseudovánoční postavičky, které mě teď budou ještě tři týdny děsit (zaplaťpámbu, že nakupuju jen o víkendu). Musím vám to vyfotit, kreace předčily halloweenské upíry a čarodějnice. S nelibostí přiznávám, že halloweenská výzdoba mi sedla nějak líp.

Vánoční výzdoba tu ovšem je, a když budete hodní, večer sem připlácnu fotky. Dokonce i hospody jsou zahalené v hávu blikajících světelných girland, a asi dva měsíce od doby, kdy je na něj navěsili (zřejmě byla zrovna tou dobou volná výsuvná plošina, nebo kýho čerta) se rozsvítily žárovky na našem opelichaném (listnatém) stromě na prostranství uprostřed naší alianční budovy. Pro změnu to ale ráno, když jsme odcházeli do práce, vypadalo, že je až do nového roku nezhasnou. Čert vem náklady na elektřinu, vypínáním a zapínáním by se to opotřebovávalo, že... anebo je pravda prozaičtější, žárovky nemají časovač ani vypínač a nikomu se nechce chodit je každé ráno vytahovat ze zásuvky. Já bych se tady nedivila už ničemu.

A příště už konečně o petulčině (prodloužené) návštěvě :)

PS: Kolega si opravdu knírek oholil. Haleluja!